intrakosmologie

Hrdinný kapitán Korkorán

Sun, 04 Jul 2010 23:00:00 +0200

Přivezl jsem ti kapitána Korkorána...

To je nějaký pivo?

Produkt

Fri, 25 Jun 2010 21:00:00 +0200

Nesnáším slovo „produkt“. Vlastně ne, proti slovu samotnému nic nemám.

To jen jeho nadužívání, zneužívání a využívání v nevhodných situacích mi ho zprotivilo. V marketingových materiálech, ve vývojářských prezentacích, při obchodních jednáních, na webu, všude jsou produkty. Jeden slovník, který mám po ruce, definuje produkt jako „něco (vyrobeného), co má stávající hodnotu nebo potenciální užití“. Obvykle se tím odbyde všechno, co je nějak hotové, zabalené, alespoň někdy někde to (chvilku) fungovalo. Marketéři tím ale často myslí i naprosto virtuální věci, služby, někdy dokonce i emoce. Výsledkem je, že slovo samotné nemá žádný obsah, smysl. (Stejně jako „řešení“, to potkal velmi podobný osud.)

Maličká vyrobila onehdy moc pěkný produkt, přímo na podlaze v předsíni. Vzpomenu si na to prakticky ve všech případech, kdy to slovo vidím nebo slyším. Obvykle se tohle přirovnání ukáže jako překvapivě přiléhavé.

Chróm

Fri, 18 Jun 2010 08:00:00 +0200

Zkusil jsem pár dní používat jako hlavní prohlížeč Google Chrome. Jen tak, abych si vyzkoušel, jestli je opravdu použitelný.

Po pár dnech je verdikt stále nejistý. Prakticky všechno v něm funguje (narazil jsem na jedinou stránku, která ne zcela fungovala). Pořád mám z tohohle prohlížeče tak trochu divný pocit, ale cítím, že je to z větší části nezvyk. Rychlost je rozhodně moc příjemná, stejně jako minimalistické uživatelské rozhraní, které se mi velmi líbí.

Importoval jsem si záložky z Firefoxu a zjistil, že fungují zkratky (keywords), tj. například když chci jít na nejlepší blog, napíšu jenom j. Pro nově přidané záložky jsem ale nikde nemohl najít, kde tu zkratku nastavit.

Po chvíli pátrání jsem objevil, jak na to; třeba se to bude hodit i někomu dalšímu.

V Options (pod ikonkou s montážním klíčem) je třeba kliknout na tlačítko Manage u vyhledávačů (Default Search), otevře se okno se seznamem vyhledávačů. Pod Other search engines jsou poněkud nelogicky i přidané záložky, které (ne)mají definovanou příslušnou zkratku. Pro každou záložku stačí definovat vlastní zkratku a je to.

Důvod, proč se záložky nacházejí pod nastavením vyhledávačů, je pravděpodobně v interním zpracování uživatelských vstupů z příkazové řádky; vývojáři si usnadnili práci v tom, že nerozlišují mezi zadáváním webových adres a vyhledáváním – je to trochu logické: když se chcete podívat na nějaký web, pravděpodobně máte přístup i k vyhledávači (ano, vím, že tomu tak nemusí být vždy). Zkratky jsou tedy dostupné pro záložky i vyhledávače. Ukázky, jak si definovat vlastní „vyhledávač“, se dají najít v dokumentaci.

Kotel

Mon, 14 Jun 2010 23:00:00 +0200

Život by byl asi nuda, kdyby všechno fungovalo.

Minulý týden, přesněji řečeno, minulou neděli večer přestal kotel ohřívat teplou vodu. To, co se už cca dva týdny předem projevovalo velkým kolísáním teploty vody, skončilo tím, že nakonec tekla jenom studená, ačkoliv hořák hořel. Kotel chvíli blikal červeným světýlkem, potom ani to ne.

Domácnost s batolou je bez teplé vody poněkud dobrodružná, naštěstí jsme měli záložní zdroj v podobě průtokového ohřívače.

Celé pondělí se Mau snažila dovolat instalatérovi / topenáři, který u Koubů dělal topení a všechny související instalace, aby přijel kotel opravit. Nakonec se jí podařilo (v úterý ráno) domluvit termín na čtvrtek, na sedm hodin ráno.

Ve středu večer jsem strávil dvě hodiny tím, že jsem vyklízel komoru, aby se dalo bez problémů dostat ke kotli. Noc byla poněkud bouřlivá, Maličká se několikrát vzbudila a když jsem v půl osmé procitl v obýváku, instalatér nikde. Musel jsem odjet do práce, ale celé dopoledne jsem se mu snažil dovolat. Marně.

Pan Runda prostě nepřijel. Bohužel se ani neobtěžoval nám dát vědět.

Teprve pak jsem si vzpomněl, že se situace navlas stejně opakovala na podzim, kdy jsme se složitě a na několikrát domlouvali na návštěvě kvůli pravidelné revizi kotle. V domluvený termín se pan instalatér, spolumajitel firmy SOIT, s.r.o., nedostavil, aniž by se namáhal nám sdělit proč. Inu, nepoučil jsem se ze svých chyb, patří mi to. Zkuste se z nich poučit vy.

Kotel nám nakonec opravil zaměstnanec Záchranné technické služby, který přijel ve slíbeném čase (ačkoliv i v tomto případě byly s domlouváním drobné komplikace). Samotná oprava byla relativně snadná záležitost, byť chvíli trvalo, než se podařilo najít příčinu problému.

Stejně jako minule v případě opravy oken jsem ZTS pochválil a naopak pana Rundu nepochválil na webu NejŘemeslníci.cz. Dobré projekty se mají podporovat a snad se z našich zkušeností poučí i někdo další.

Overheard in Prague II.

Fri, 11 Jun 2010 08:00:00 +0200

Jak se jmenuje takový to druhý než sedan? Takovej ten hedgehog nebo blackjack...

Myslíš hatchback?

Jo, to je ono!

Větrací

Fri, 04 Jun 2010 07:00:00 +0200

Některé místnosti v novostavbách jsou bez okna.

To může mít různé konsekvence. Příjemná stránka věci je ta, že na rozdíl od kadibudky nebo místnosti s okýnkem do světlíku je tam obvykle tepleji, často je ona místnost dokonce v nejteplejší části domu, neboť těsně vedle probíhají rozvody teplé vody a topení. Dále je tato místnost dobrá zašívárna, když potřebujete dočíst knížku, dokoukat film nebo dopsat diplomku.

Nepříjemná věc je ta, že místnost bez okna se špatně větrá. Podle stavebních regulí musí každá taková místnost disponovat větracím zařízením, které je schopné za čas T vyměnit v místnosti n krychlových metrů vzduchu. Podle velikosti místnosti projektant nadimenzuje průměr potrubí, počet otáček ventilátoru za jednotku času a celkovou kapacitu odvětrávačů na střeše.

Stavební regule bohužel nepamatují na situaci, kdy aktivní větrací zařízení selže. To je potom v místnosti, kterou denně používá cca 30 lidí, hustá atmosféra. Dlouho.

Vestavná myčka nádobí

Fri, 30 Apr 2010 23:45:00 +0200

Chystáte-li se koupit a instalovat vestavnou myčku, možná se vám bude hodit následující seznam nářadí, které pravděpodobně budete potřebovat k jejímu úspěšnému vestavění. (Pomíjím nářadí, které potřebuje truhlář, aby vyrobil nový korpus skříňky stojící velde myčky; jeho seznam se s tím vaším z velké části překryje.) Tedy, připravte si alespoň:

křížový šroubovák malý,
křížový šroubovák střední,
plochý šroubovák malý,
plochý šroubovák střední,
dláto,
špachtli,
nůž (ostrý),
kleště kombinované,
lepicí pásku,
plochý klíč 15 mm,
plochý klíč 19 mm,
plochý klíč 22 mm,
tužku,
vodováhu,
úhelník (vingl),
akušroubovák + sadu bitů,
majzlík (správně se jmenuje asi sekáč)
kladivo,
bourací kladivo (sbíječku),
svěrák,
pilník,
pilku na železo,
metr (měřidlo),
sikovky (nebo hasák),
vadasku nebo jinou el. zkoušečku,
izolační pásku,
imbus klíč 5 mm,
elektrickou pilu (kmitací),
truhlářskou svěrku (jedna stačí, dvě se budou někdy hodit),
vrták 3 mm,
vrták 5 mm,
koudel,
kleště štípací.

Z materiálu je vhodné mít především dost universal vrutů, několik šroubů do nábytku, svorkovnici (čokoládu) a rozdvojku nebo prodlužovačku. (Páječka s pájkou může nahradit poslední dvě jmenované položky.)

To všechno kvůli jednomu zednickému hovadu, které usoudilo, že zeď dole za kuchyňskou linkou přece nemusí být rovná, vždyť tam nikdo neuvidí...

Blues sklep

Sat, 10 Apr 2010 10:00:00 +0200

Ve víru událostí tohoto týdne jsem nestihl napsat žádnou pozvánku, tak tady je. V úterý, 13. dubna 2010 budeme hrát v Blues sklepě (Liliová 10, Praha 1) od 21 hodin společně s Tamaralem Petra Sedláčka.

Koncert bude výživný, jestli budete mít čas, určitě přijďte. Máme připravenou novinku (v Praze jsme ji ještě nehráli) a možná dojde i na nějaké to překvapení, jako obvykle. :-)

Těšíme se na vás v plné sestavě.

Postřehy z víkendu

Mon, 29 Mar 2010 21:00:00 +0200

Od čtvrtka, kdy jsem objevil (dva roky starou) poslední desku Foo Fighters, jakoukoliv moji činnost prostupuje pocit radosti z toho, že něco takového je vůbec možné. Usilovně jsem se snažil při hraní předat lidem aspoň zlomek takové energie. Neúspěšně. Jsem amatér a začátečník k tomu.

Nějak jsem se odnaučil pít. Sobotních šest kousků mě v neděli ráno naprosto odrovnalo.

Miláčku, ale já jsem si tě brala jako zkušenýho alkoholika. A ty tady teď skučíš po šesti pivech?!?

Nedělní hraní (=kalba) mě odrovnala úplně. Dohromady s posunem času se to složilo v dnešní totální odepsání.

Dobrý zvuk je to nejdůležitější. Když se na pódiu blbě slyšíme, je to nepříjemné, ale můžeme se snažit s tím vyrovnat, překonat to. Když leze špatný zvuk ven, do lidí, je to neodpustitelné. Skutečnost, že to zvukař dělá zadarmo, není omluva.

Srovnání zvuku na sobotním hraní v Pitkovicích, v objektivně mnohem horších podmínkách, s profesionálním zázemím ve Spolkovém domě ve Stodůlkách navíc vychází pro toho *** ještě hůř. Kdyby se aspoň snažil...

Uprostřed zvučení někoho dalšího se ke mně nakloní zpěvačka od spřízněné kapely a začne větu, já jsem ti chtěla říct, ... Dušička se ve mně tetelí, že dostanu pochvalu, jak dobře hraju na basu nebo že čím dál tím líp zpívám. ...ta knížka, jak jsi mi posledně dal, můj syn ji úplně zbožňuje. Už má celou potrhanou přední obálku, jak v ní pořád listuje!

Já jsem tak naivní!

Mám z našeho hraní dobrý pocit. Baví nás to a je to na nás (snad) vidět. Dřív nám lidi říkali, vy byste potřebovali bicí, já je tam úplně slyším. Teď říkají, vy jste teda pořádně přitvrdili! Vypadá to, že se to líbí.

Pitkovický folk | Porta

Thu, 25 Mar 2010 23:57:15 +0100

Po dvouměsíční odmlce opět pozvánka, přesněji dvě pozvánky.

Jestli budete mít zítra, v sobotu 27. března večer čas a chuť nás (a Žofku Kabelkovou a taky Hluboké nedoruzumění) slyšet, zastavte se v Pitkovicích v hospodě. Začátek již v šest večer. Zvučit bude Šáfa, takže zvuk bude superiorní.

A hned den nato, v neděli 28. března, budeme hrát na pražské Portě (ve Spolkovém domě, K Vidouli 727, P5 Stodůlky). Tam s námi můžete slyšet spoustu dalších lidí, mohl by to být docela zajímavý večer. Začátek je taky v šest večer, kdy budeme hrát, se zatím neví (pořadí se losuje na místě; obvykle si vytáhneme číslo jedna :-)).

Overheard in Prague

Sat, 20 Mar 2010 09:47:52 +0100

Miláčku, to je dobře, že už jsme ženatý. Jinak bych s tebou za takovouhle dobrou večeři musela spát!

Druhá strana pečení

Sat, 13 Mar 2010 23:55:00 +0100

Že se plech při pečení zašpiní a připálí, někdy i docela hodně, mě nepřekvapuje.

Ale zespodu?

Orikoule

Fri, 12 Mar 2010 21:40:00 +0100

Českou rapovou scénu nesleduju moc pozorně, vlastně ji nesleduju vůbec. Jako ostatně žádnou rapovou scénu. Ale protože muzika mě zajímá a snažím se poslouchat toho co nejvíc, často se mi do uší dostane spousta věcí od spousty lidí – Vec, J.A.R., The Inspector Cluzo.

Monkey Business loni nedlouho před smrtí Michaela Jacksona vydali dobrou desku, na níž jako host vystupuje James Cole. Už předtím jsem o tomhle člověku dost slyšel a četl a někdy v létě vyšla velmi propagovaná deska Orikoule.

Jako hlava otevřená jsem si chtěl rozšířit obzory, i rozhodl jsem se, že si tu desku poslechnu.

Povedlo se mi to natřikrát, a můžu doporučit jediné: nestahujte to, neposlouchejte to, hlavně za to neplaťte. Ač jsem dopředu nic neočekával, zklamání bylo veliké.

Všechno je to totiž jenom velké, prázdné, nafouknuté nic. Ebenovo a Kováříkovo „velké kulové“. O muzice je skoro škoda se rozepisovat, protože zatímco hiphop od opravdu dobrých raperů se dá (občas) poslouchat samostatně, tady skoro není co poslouchat. Melodie školkových dětí, obalené patřičně naduněnou rytmikou, která ale prázdnotu spíš podtrhuje než zakrývá. Žádný druhý (natož třetí) plán, žádné zvukové prostory, prostě nic. Dokonce ani „remake“ ucouraného hitu B.S.P. Země vzdálená neobsahuje jediný náznak tvůrčí invence.

A ty texty… To je snad ještě větší zoufalství. Říkanky pro začínající puberťáky, proložené několika sty sprostých slov (asi aby to vypadalo dospěle). Přednes? Hrůza! Ani stopa po emocích, o nějaké opravdovosti se vůbec nedá mluvit – což je bezpochyby i důsledek banality textů.

Všechno zlé je (asi) občas k něčemu dobré. Kdybych neabsolvoval pokus o poslech Orikoule, určitě bych se tolik nenasmál při poslechu opusu Do meeediii z nového „alba“ Kapitána Demo. O to by byla škoda se nepodělit, „tak pome refrén!“ (Maki, díky.)

Telefon

Mon, 08 Mar 2010 23:35:35 +0100

Při nástupu do práce jsem dostal služební telefon. S číslem, které měla předtím kolegyně odšedší na mateřskou dovolenou.

První měsíc prakticky neuplynul den, aby mi někdo nevolal a nechtěl

s ní mluvit,
jí vzkázat, ať mu něco pošle,
jí popřát k narozeninám,
vědět, jak se daří jejich miminku (v jeden den se to stalo pětkrát!).

Všem jsem trpělivě vysvětloval, že tohle už není její telefon, dával na ni nové kontakty, odpovídal, že se nic neděje, když se všichni omlouvali. Postupně to uvadalo, minulé dva týdny už nevolal prakticky nikdo.

Dneska mi přišla SMS

Vsechno nejlepsi k MDZ preje Kamil.

Přes třicet let jsem na to čekal. Děkuju!

Vzpomínky na štěstí

Mon, 01 Mar 2010 23:52:10 +0100

Je zvláštní, jak mají věci tendenci se doplňovat. Výjimečně nemám na mysli známou skutečnost, že když se něco nedaří, pak všechno naráz.

Od čtvrtka ležím doma se zánětem průdušek na antibiotikách. Nedokážu si vzpomenout, kdy jsem byl naposledy doopravdy u doktora si nechat napsat antibibliotika. Protože jsem teď asi poprvé v životě potřeboval vystavit neschopenku, pravděpodobně to je nejmíň osm let, ale myslím, že ani na vejšce jsem takhle neonemocněl.

Holkám taky není nejlíp, Blondýna ve středu blila jak Alík a včera jsme měli snad nejhorší den za celou dobu ve třech: já horečku, Mau hlavu jako střep a Maličká plakala tak, že jsme dokonce sáhli po paralenu.

Ve světlejších chvilkách jsme si povídali o tom, jak si vlastně nepamatujeme, jaká byla Maličká před šesti měsíci. Jak jsme měli pocit, že to nikdy nezapomeneme a nepamatujeme si to už po půl roce. Dělal jsem si legraci, že mám omezenou kapacitu vzpomínek, že mi prostě ty starší přemazávají novějšími. A dneska čtu, že je to asi pravda.

Ačkoliv tedy rodinná zdravotní situace není z nejlepších, přesto jsem si dnešní den moc užil. Co chodím od začátku roku do práce, nepovedlo se mi být s holkamami nějak líp, víc než teď. Být u našeho miničlověka, když se naučí otevřít dveře, vidět většinu denních úsmevů (a že jich je), jsou mnohem lepší zážitky než vidět rozesmátou tvář po návratu z práce. Možná proto, že jsou zapamatovatelnější.

O tom, proč je zapamatovatelnost důležitá (pro pocit štěstí), mluví Daniel Kahneman (ano, ten Kahneman). A taky o tom, co je to štěstí, byla by škoda se o to nepodělit. Snažte se, aby konce byly dobré – nechte trubku ještě chvilku vevnitř a moc s ní nekvedlejte.

Noční čtení

Wed, 17 Feb 2010 08:04:31 +0100

Před dvaceti lety jsem hodně četl. Opravdu hodně, občas i tři knížky za den. Což samozřejmě v kombinaci s chozením do školy (a do hudebky, na počítače, pinčes a výjimečně i jinam) nešlo dost dobře skloubit.

Četl jsem v noci, v posteli. Po několika výhrůžkách typu, „jestli tě ještě jednou načapám s rozsvícenou lampičkou, tak ti ji odmontuju,“ jsem jako asi většina z nás vynaleznul nedetekovatelnou metodu: čtení pod peřinou. Spotřeba baterií i žárovek do baterky u nás doma rapidně stoupla, ale buď si toho nikdo nevšimnul, nebo byli naši tolerantní.

Po dvaceti letech si čtu pod peřinou znovu. Je to jediná možnost, jak číst v ložnici v posteli se spící miminou.

Minulý týden jsem o tom diskutoval s kolegy z práce. Nabídli mi jiný pohled: „Počkej, až začnou tvoje děti po nocích číst. Ještě budeš rád, že vůbec čtou a necháš je na pokoji.“ Namítal jsem, že ranní vstávání do školy je důležitější a děti nemají soudnost. A krom toho, je třeba, aby Maličká taky vynalezla čtení pod peřinou. Jeden nikdy neví, kdy se to bude hodit...

Takže, jestli tě ještě jednou načapám s rozsvícenou lampičkou, tak ti ji odmontuju!

...se potřebuje vykecat!

Mon, 08 Feb 2010 21:50:40 +0100

Občas se někdo ptá, proč tady nejsou komentáře?

Vždycky odpovídám, „protože jsem si to nepřál.“ Důvody se vysvětlují hůř, zejména pokud je protiargumentem tvrzení typu, „ale web XYZ.cz je má!“ Má. A co má být?

Je pravda, že občas má člověk chuť něco doplnit, opravit, podotknout. A takové to políčko pro kus textu spolu s tlačítkem Komentovat tuhle potřebu krásně naplní. Jenže pak přijdou protivové, co nadávají. A spameři. A protivní spameři, kteří jsou navíc stroje, takže se s nimi těžko zápolí. Ve výsledku komentáře (na vlastním webu, což tenhle je) znamenají vždycky nějakou práci navíc. Pro autora, samozřejmě. Proto jsem se na začátku rozhodl, že tady komentáře nebudou.

Další důvody, proč nepovolovat komentáře pod články (nejen na blogu) za mě pěkně shrnuli Arthur Dent (dokonce dvakrát) a Filip Rožánek, jakékoliv další doplňování by bylo zbytečné.

A dneska jsem si ještě přečetl, že tak často vzývaný uživatelský obsah je ve skutečnosti z 95 % bordel. No, kdo by netoužil to taky mít na svém webu!

Protože vím, že tyhle poznámky nečtou tisíce, stovky, ba dokonce ani desítky lidí, zkrátka protože všechny čtyři své čtenáře znám, ze všeho nejradši jsem, když mi svůj komentář/postřeh/cokoli sdělíte osobně. :-)

Sklenář (odkrytá reklama)

Sun, 24 Jan 2010 18:39:10 +0100

Někdo se nám vloupal do domu. Ukradl počítač. Ale hlavně rozbil okno. Plastové. Dvojité.

Stalo se to v neděli večer.

V očekávání věcí nejhorších jsem v pondělí ráno vyhledal na internetu sklenáře z Prahy 5 a začal je obtelefonovávat. Někam jsem se nedovolal, někde plastová okna nedělají. Asi na pátý pokus jsem uspěl a nechal si odhadnout, kolik by výměna mohla stát. Prý přesně nevědí, ale řekli mi odhad. Plus něco za práci a cestu. (Kolik? Jó, pane, to záleží...) Sklo může být hotové tak nejdřív za týden, se zaměřením a montáží počítejte tak deset dní.

Zkusmo jsem zavolal ještě na jedno číslo. Ochotný pán, který okamžitě z hlavy odhadnul cenu skla. Cesta a práce? To je přece v ceně! Domluvili jsme se, že zavolá, kdy během dne by se mohl zastavit, aby si okno změřil. Za týden by mělo být nové sklo a „pak je to otázka půl hodinky“.

Nakonec jsme se sešli až v půl osmé večer. Žádný problém.

V pátek bylo sklo hotové. Kdybych měl čas brzy odpoledne, mohlo být na místě ve tři hodiny odpoledne – nakonec bylo okno opravené zase až v osm hodin večer. Cena o dvacet procent nižší, než byl u konkurence odhad pouze za sklo. O tři dny dřív, než bylo slíbeno.

Byla by škoda nechválit, když je za co. Pokud budete někdo potřebovat sklenáře, můžu jenom doporučit pana Hrudku.

Pozvánka: 28. ledna 2010

Thu, 21 Jan 2010 23:49:07 +0100

V novém roce první, po velmi dlouhé době zase jedna pozvánka:

Příští čtvrtek, 28. ledna 2010 hrajeme v Klubu Kocour, t. č. sídlícím v divadle GONG (Sokolovská 191, Praha 9), od 19.30 se skupinou 4Zdi.

Jestli budete mít večer čas, přijďte. Už nějakou chvíli zkoušíme ve čtyřech místo ve dvou, takže (velkou) část koncertu odehrajeme v rozšířené sestavě, což byste si rozhodně neměli nechat ujít. A pelhřimovsko-pražská skupina 4Zdi taky stojí za slyšení, pokud jste ještě neměli tu možnost. (Pokud už jste ji měli, tak to víte.)

Podrobnosti na všech webech, jestli nějakých čas nebyli na tom našem, tak se na něj koukněte, má nový kabát. :-)

Aktuálně: 4 Zdi onemocněly (tedy vlastně jen jedna Zeď onemocněla), ale koncert se koná. Jako promptní náhradník nám slíbil účast kamarád a písničkář Jirka Řehulka, autor některých našich textů (které večer taky zazní). Nic se nebojte, večer se těším(e) na viděnou.

Jak se ti tam líbí?

Tue, 19 Jan 2010 20:29:10 +0100

Ptají se mě na to skoro všichni. A já nevím, co odpovědět.

Jednoduchá odpověď zní: líbí. Nepřišel jsem (zatím) na nic, co by se mi vyloženě nelíbilo.

Ale co může člověk čekat po dvou týdnech? Kdo ví, co mě ještě čeká – s velkou pravděpodobností se najde něco, co mě bude štvát, skoro určitě přijdu na věc, která mi bude připadat nelogická, obtěžující, nudná nebo prostě blbá. Asi jo.

Zatím se mi tu líbí. V Novellu.

Už od začátku roku chci napsat tenhle zápisek, ale až teď jsem se k němu dokopal.

Bezmála osm let jsem jezdil do práce k „Masaryčce“. Hybernská pasáž, výtahem do čtvrtého patra. Prostorné, světlé kanceláře, celé patro pro jednu firmu. Všude čisto, pěkno, na první pohled (na druhý taky) hezké prostředí.

Začínal jsem jako pomocník správce sítě, dostal jsem na starost web. Ten historický – ale i tahle podoba je až třetí, o kterou jsem se staral. Podařilo se mi za rok dosáhnout toho, že ve vyhledávačích jsme byli na prvních místech na většinu potřebných klíčových slov. (Dokonce jsme předběhli „mateřské“ Američany.)

Pak se proláklo, že umím programovat a spolu s dvěma kolegy jsem dostal na starosti „mapy na webu“. Potom už to šlo ráz na ráz. Od webu (o který jsem se jaksi bokem staral dál) jsem se posunul až k „velkému programování“ a když vznikl GIS na serveru, netrvalo dlouho a byl jsem jedním ze dvou, kteří ho měli na starost (tady u nás, samozřejmě). Programování, navrhování, konzultace, spousta hodin práce a přemýšlení, jak to nebo ono udělat co nejlíp. Někdy i jak to vůbec udělat. A přednášky, školení, evangelizace. Projekty, podpora, konference. Lidi z celého světa (nejvíc z Ameriky).

Mezitím spousta životních změn – tituly, svatby, děti. Někteří odešli, jiní přišli. Co zůstalo, bylo kamarádství, spousta vazeb a hodně mimopracovních společných zážitků.

Přišel čas, abych se pohnul někam jinam. Chtěl jsem – a pořád chci – zase víc programovat, zjistit, kam se posunul linux, otestovat svoje možnosti v neznámém prostředí. Osm let je dlouhá doba.

Jsem rád, že můžu chválit a děkovat – za kamarádství, za zážitky, za společný kus života. Díky.

Nejlepší nápady

Sun, 17 Jan 2010 14:36:43 +0100

...choděj tak kolem pátý, říká jeden text bratří Homolů.

Ale není to pravda. Nejlepší nápady choděj – mně – kolem druhý ráno. Zvlášť poté, co si poslechnu poslední přednášku Larryho Lessiga z Amsterodamu.

Jenže člověk musí jít spát, protože aby byl ráno co k čemu. Pointu tudíž nečekejte.

Paradox lžičky

Sun, 03 Jan 2010 00:46:40 +0100

Dokud jsme měli jedinou dětskou lžičku, pořád jsme věděli, kde je.

Teď máme lžiček asi deset. Jednu v kočárkotašce, jednu v autosedačce, jednu zapomenutou v batohu, další zapomenutou u babičky, zbytek ve špinavém nádobí. V přihrádce, kde by měly všechny být, není ani jedna. Nikdy.

Právo & pořádek

Wed, 25 Nov 2009 14:28:57 +0100

Státnický příspěvek, který vlastně není o státu, ale o architektuře, urbanistice, českém pravopisu a hlavně o lidech.

Dneska dopoledne jsem s kolegou z práce jel na jednání do sídla T-Mobile na Roztylech. Pomiňme, že to, co jsme tam za hodinu „vyjednali“ v osmi lidech, by bylo možné po telefonu probrat za – maximálně! – deset minut, tedy za předpokladu, že na druhém konci je někdo, kdo pozorně naslouchá a snaží se porozumět. Zpět na Roztyly. Přijeli jsme metrem, vystoupali z podzemí a přes autobusové nádraží a mezilehlou travnatou plochu jsme šli k budově T-Mobile. Kolega se rozčiloval, že ho vedu po vyšlapané „pěšině“ (v šírce dvou a půl metru), která nejkratší cestou spojuje východ z metra s vchodem do budovy. Říkal, že se správně má chodit po vydlážděných cestách a nevyšlapávat trávník. Argumentoval jsem tím, že tam jednak žádná tráva není (a to opravdu není), druhak nemůžu za to, že architekt/projektant/urbanista byl blbec a nenaplánoval cestu po nejkratší spojnici, ale cca o 50 metrů vedle.

Střih. Včera večer jsme se doma hádali, jestli se Vánoce píšou tak, nebo „s malým“. Mau říkala, že „s velkým“, já oponoval, že ne, že se může obojí a je to jako dichotomie kurz/kurs a jedna varianta je preferovaná. Neměl jsem pravdu, ale o to mi teď nejde. (Vánoce se píšou „s velkým“, protože je to Státní Svátek. Velikonoce taky. Ale advent už ne. A Popeleční středa? :-) Typicky šalamounské řešení: „s velkým“, protože je to tradiční. A pozor, platí to až od roku 1993.)

Stát není někdo nebo něco tam nahoře. Stát – někdy bohužel, jindy naštěstí – není strojově přesný mechanizmus, který dělá všechno pro všechny stejně. Stát je soubor pravidel a my, kteří bychom je měli dodržovat.

A já s tím mám často problém. Odmalička ve mně podporovali samostatnost v rozhodování, „přemýšlej o tom, co děláš“, „nedělej tupě totéž, co davy kolem“. Jsem vychovaný jako jezevčík, norník, který se ve tmě v díře musí umět rozhodnout sám (a zatraceně rychle), co udělá, protože páníček mu neporadí, nepřikáže.

Často stojím před rozhodnutím, jestli pravidla porušit, nebo tupě poslechnout. A dneska mi došlo, že se dokonce často nedá říct, co je správně. Dokonce i náš právní systém (teoreticky) uznává, že když nějakou normu nikdo nedodržuje, je třeba ji změnit. Když budeme přes trávníky šlapat dost dlouho (taková malá občanská neposlušnost), třeba se to architekti naučí, že mají cestu náplanovat rovnou mezi výlezem z metra a jedinou velkou budovou přímo. Třeba se jednou budou psát svátky všechny „s malým“, nebo naopak „s velkým“.

Možná.

Co se týče vánoc/Vánoc, závěr pro mě je, že se jejich psaní budu vyhýbat. Jsou to „svátky“, které z duše nenávidím (věřte, že mám proč), a dneska jsem drobným experimentováním zjistil, že se to vždycky dá poměrně snadno nějak opsat. Osobně si myslím, že psaní velkých písmen je v češtině z hlediska systému stejně nedomyšlené jako leccos jiného. Urputná snaha mnoha jazykovědců podobu řeči nějak konzervovat vede k zajímavým důsledkům: nemáme ani dobrý systém, který by platil bez (stovek a tisíců) výjimek, ani není jazyk volný, jakmile něco napíšete neobvykle, hned se dozvíte, že správně je to jinak.

Kdybychom chtěli být důslední a psát skutečně všechny svátky s velkým písmenem, pak bychom neměli rozlišovat mezi státními svátky (Stát & Národ!) a těmi ostatními. Nanebevstoupení Panny Marie není o nic horším svátkem než Den české státnosti. O Chanuce vůbec nemluvě. Kdybychom se chtěli inspirovat jinde, tak třeba anglosasové píšou „s velkým“ názvy všech svátků, přičemž o tom, kdy si svátek zaslouží Velké Písmeno, rozhoduje pisatel/řečník podle toho, jak to cítí. Není výjimkou, že v anglickém textu najdete Holiday.

Barevné tóny

Mon, 09 Nov 2009 12:37:11 +0100

Včera slavila hudba svátek.

Když se před týdnem ukázalo, že se nedostanu na Zeď, bylo mi to hodně líto. Těšil jsem se na ten koncert víc než půl roku.

Ale jestli to byla nutná podmínka, abych slyšel a viděl to, co včera, už nelituju.

V Paláci Akropolis včera večer panovala Paní Hudba. Bratři Wootenovi, Howard Levy a Béla Fleck, tedy původní sestava The Flecktones, předvedli něco, co se jen těžko dá popsat. Smršť rytmické muziky nabitá virtuozitou, souhrou, invencí a neuvěřitelnou energií. Čistá radost, která zní.

Kdo jste nebyl, litujte. V sále bylo asi dvacet volných míst. A jestli budete potřebovat energii, přijďte si vypůjčit; včera jsem jí vstřebal tak na rok dopředu.

T9

Tue, 03 Nov 2009 12:12:46 +0100

dondovo pravidlo (v zahr. literatuře známé jako handy paradox): Když telefon neumí napsat slovo pomocí T9 (nebo ho ještě nemá v uživatelském slovníku), je třeba převážnou většinu tlačítek telefonu zmáčknout alespoň třikrát.

Rodičovský nákup

Mon, 02 Nov 2009 00:31:18 +0100

Seznam na rodičovský půltýdenní nákup (kromě biobrambor, biojablek a biomrkve pro Maličkou):

pivo (20 ks),
nealkoholické pivo (10 ks),
kafe do presovače (500 g),
prezervativy (12 ks).

Kinderblog

Tue, 27 Oct 2009 22:04:17 +0100

Mau nechce psát mutterblog.

Já bych leccos psát chtěl, třebas i fotrblog, ale naprosto na to nemám čas.

Včera mi ovšem Rejka vnukla geniální myšlenku: je třeba naučit děti ťukat do klávesnice a ony si budou svůj kinderblog psát samy!

Trochu se bojím, aby to brzy nebyla realita. Něco mi říká, že pak nebudem číst dneska jsem se poprvé převalila na bříško, ale spíš ty pitomý rodiče mi zase nedali tři hodiny najíst a ještě si myslí, že se na ně budu usmívat neboco!

Konference (tak trochu z New Yorku)

Tue, 20 Oct 2009 00:37:35 +0200

Ode dneška jsem na konferenci.

Tahle banální věta v sobě skrývá tři sdělení. Počínaje dnešní sedmou hodinou jsem celé tři dny prakticky mimo normální svět. Sice asi budu (občas) číst maily, možná i semtam zvednu někomu telefon, ale až do pátku po mně nic nechtějte – stejně na to nebudu mít čas. Vlastně to po mně nechtějte ještě chvilku poté, protože následujících několik dní budu spát, odpočívat a rodině vynahrazovat, že ji teď doslova neuvidím.

Druhé, nejskrytější sdělení: Už poosmé (!) se vrhám do nesmyslného, chaotického, stresujícího a unavujícího kolotoče stěhování, organizování, dohadování, brzkého vstávání, přednášení, usmívání, chození, focení, znovu přednášení, znovu usmívání, znovu focení, stále chození, skrývání únavy, opět focení, opět usmívání, povídání s lidmi, stále nedokonalejšího skrývání únavy, společenské konverzace, jídla, pití, podlehnutí únavě a ráno celého toho kolečka povídání, usmívání, chození, focení a únavy nanovo. Korunovaného závěrečným stěhováním zpět, které je na hranici fyzických i (zejména) psychických sil. To všechno jenom proto, že ve čtvrtek večer si budem moct slastně oddechnout s vědomím, že je to znovu za námi. Kahve!

Třetí, nejpodstatnější sdělení: Jsou druhy zážitků, které je těžké srovnat s jinými. Nejsou lepší nebo horší, jsou prostě jiné. V pátek se mě budete moct zeptat, jaké to je, předstoupit před plénum sedmi set lidí prakticky bez přípravy.

A na odlehčení – pokud nemáte představu, k čemu „ten náš GIS“ vlastně je, podívejte se, jak se dá přemýšlet o tom, jak vypadal New York, když to ještě nebyl New York.

Zima, tedy vlastně podzim

Tue, 13 Oct 2009 22:36:23 +0200

Když jsem dneska v noci odcházel do práce, podíval jsem se na (venkovní) teploměr a s hrůzou zjistil, že ukazuje osm stupňů. Vydrželo to celý den, no potěš přírodo.

Tak nějak jsem si myslel, že tyhle teploty jsou běžné v listopadu.

Až v březnu bude osm stupňů a bude svítit sluníčko, budem mít pocit, jak je krásně teplo a že se dá chodit jen v tričku s krátkým rukávem... Už aby to bylo.

Beroun & Klánovice

Thu, 01 Oct 2009 15:56:49 +0200

Trochu jsem se opozdil s psaním, neb se toho v poslední době děje moc naráz – o tom více zítra.

Dneska jen dvě krátká pozvání:

Beroun::2::10::2009::Jiná káva::18 hodin

Zítra, tj. v pátek 2. října 2009 vás rádi uvidíme ve vyhlášené berounské kavárně Jiná káva spolu s Krystynou, Žavesem a Erishou.

Původně outdoorová akce se nakonec přesunula pod střechu, k velké úlevě mých ne zcela zdravých hlasivek – přijeďte, nezmrznete, pochutnáte si a ještě užijete spoustu muziky.

Klánovice::4::10::2009::KC Beseda::17 hodin

V neděli (4. října 2009) odpoledne se v Klánovickém KC Beseda koná další odpolední folkový čaj o páté Lukyho Lukáče, kde budeme taky hrát. Spolu s námi vystoupí Pětník a Janko Majerčík (SR).

Vstupné je pouhých 50,- Kč a když si přinesete vlastní hrnéček či šálek, dostanete do něj od hostitele nějaký dobrý čaj.

Pozn.: Do zvacího mailu jsem to napsal, ale sem jsem nevzpomněl – v neděli budete mít jedinečnou příležitost slyšet básnickou sérii o svatební cestě, která vznikla na svatební cestě (v Mariánských lázních).

A je to!

Wed, 23 Sep 2009 15:19:01 +0200

Byl slavný den.

Bylo to výpravné, elegantní, mělo to šmrnc. Bylo to pečlivě připravené, což se týden před akcí ukázalo jako nevýhoda (to když jsme museli najít jinou hospodu). Bylo to dlouhé a únavné, ale zároveň velmi příjemné a naplňující. Ženy byly krásné a okouzlující, muži byli elegantní a zdvořilí. Děti byly hodné a roztomilé.

Děkujeme všem, kteří přijeli, bavili se, povídali si, jedli, pili, poslouchali, zpívali, pouštěli balóny, koukali na obrázky a znovu jedli, pili, bavili se. Bylo příjemné vás všechny vidět! :-)

Děkujeme taky všem, kteří pomáhali, organizovali, připravovali – bez vás by nebylo všechno tak dobré.

Obrázků je mnoho, děkujeme všem fotografům: Martin Janda nám pořídil barevnou sérii a trochu útlejší černobílou řadu, od Špalka jsme dostali odkaz na všechny barevné obrázky. Pokud máte taky nějaké fotky, napište nám, rádi se na ně podíváme a zveřejníme.

Král & blázen

Sun, 06 Sep 2009 11:28:05 +0200

Při nedělním poledni ještě jedno víkendové video: záznam Krále a blázna z úterního koncertu ve Vysočanech, taky ve čtyřech.

Víkendová videa

Sat, 05 Sep 2009 09:09:34 +0200

Na víkend jsem si pro vás připravil dávku tří videí. První dvě jsou tak trochu programovací, ale ve skutečnosti hodně málo.

První video je přednáška z loňské konference Business of Software, a to přímo od jejího hlavního iniciátora. Což je člověk, kterého spousta lidí kolem programování zná, protože napsal vynikající knihu o vývoji softwaru a na jeho blogu Joel on Software najdete velmi často dobré úvahy o programování, počítačích, najímání lidí ad. V přednášce On Being #1 se Joel Spolsky zamýšlí nad tím, proč je mezi prvním (na trhu, v hitparádě, ve vyhledávačích) a druhým propastná mezera a jak se dostat na to první místo.

Druhá přednáška je z té samé konference a přestože je o trošku méně vtipná, rozhodně taky stojí za vidění/slyšení. Dharmesh Shah se v ní trochu rozpovídá o tom, jak založit softwarovou firmu, jak (ne)získávat kapitál a na co myslet při marketingu, pricingu (české stanovování cen zní skoro stejně příšerně) a najímání lidí. Dharmesh Shah on insights from and around MIT.

Zatímco předchozí videa jsou v angličtině, třetí je naopak česky. A vlastně se k předchozím dvěma vůbec nijak nehodí, to jenom náhodou to časově vyšlo, že vás můžu odkázat na část záznamu z našeho úterního koncertu, konkrétně na písničku Chvíli stůj. V „rockové“ sestavě!

Mapování neviditelného

Tue, 01 Sep 2009 16:19:29 +0200

Nestává se mi často, že bych v pracovních materiálech našel něco, co by se mi fakt líbilo. Už několik let jsem v záznamech z uživatelské konference naší mateřské americké firmy nenašel nic, co by mně udělalo velkou radost – když vynechám technické záležitosti, samozřejmě. Ovšem letos se to přihodilo.

Při prohledávání videí z plenary session z 13. července jsem jako předposlední objevil povídání peruánského ekonoma s trochu ironickým jménem Hernando de Soto Polar (neplést se slavným konkvistadorem). Chvíli jsem poslouchal jen na půl ucha, protože jsem čekal nudnou přednášku o tom, jak jsou na tom chudé děti v zemích třetího světa špatně, ale pak jsem nechal všeho ostatního a sledoval už jenom to video. O de Sotovi jsem prakticky nic nevěděl (matně jsem tušil, že se zabývá šedými ekonomikami a třetím světem) a přednáška podnítila moji zvědavost a chuť přečíst si aspoň něco z toho, co napsal. Doporučuju.

Vybavilo se mi tím povídání L. Lessiga o copyrightu a taky loňská přednáška I. M. Havla na naší konferenci (jejíž záznam bohužel není veřejně dostupný).

Konec nezákonného manželství

Fri, 28 Aug 2009 15:32:09 +0200

Už to není žádné tajemství, ale asi jsme to ještě nikde nenapsali veřejně. Tak tedy:

Oznamujeme, že se 12. září 2009 v 11.30 v Písku na radnici vezmeme. :-)

Keplerovo muzeum

Thu, 27 Aug 2009 09:49:36 +0200

Včera se opět podařila dobrá věc.

Ve dvoře domu v Karlově ulici č. 4 proběhla slavnostní vernisáž při příležitosti otevření Keplerova muzea. Byl jsem tam, víc ze zvědavosti než že bych musel, potkal jsem pár známých lidí a spolužáků a docela jsem se potěšil. Bylo tam totiž narváno, na nádvoří před muzeem se skoro nedalo dýchat a lidé stáli v obou průjezdech.

Promluvili ti, kteří stojí za realizací muzea, a také ti, kteří o to byli požádáni. Ač původně (pravdědpodobně) nezamýšleně, přesto se shromáždění stalo setkáním lidí, kterým není lhostejný osud vědy – v diskuzích po vernisáži byly současné problémy Akademie věd zmiňovány velmi často. Mile mě to překvapilo. (Pan primátor nepřišel.)

A jaké je muzem? Malé. A hezké. Takové roztomilé, kapesní muzeum. Uvidíte v něm několik nástěnných a několik v prostoru umístěných panelů s popisem Keplerova díla a uvedením historických souvislostí, model zubového čerpadla a několik animačních panelů, které znázorňují Keplerovy zákony a růst krystalu sněhové vločky. Za podívání muzeum rozhodně stojí – návštěvou navíc podpoříte agenturu ProVás, která zajišťuje provoz muzea a která zaměstnává tělesně i mentálně postižené lidi. Dobrá věc.

Původně jsem tohle chtěl oznámit už včera, v den zahájení provozu, ale nepovedlo se, internetoví bohové byli proti. Text jsem nepřepisoval, proto jsou časové údaje o den posunuté.

Školní rok začíná

Tue, 25 Aug 2009 07:34:59 +0200

...prvního září a s ním začíná koncertní sezóna.

My tentokrát nic nezanedbáme, takže poprvé po prázdninách nás budete moct slyšet hned prvního září od 19.30 v restauraci U Kavalíra na dvorečku (Praha 9 – Vysočany). Jakohosti: Seqoj.

Slibovat pořád překvapení je takovééé ohranééé, tak tentokrát nic neslibuju. Ale bude nás víc než dva (občas). Těšíme se na vás! :-)

Voda je můj živel

Wed, 22 Jul 2009 17:04:32 +0200

Vždycky mě to k vodě táhlo. Pádlování mě bavilo už jako dítě a od doby, kdy mi táta odkryl kouzlo plachtění na vodě, miluju vodu.

V poslední době to vypadá, že to vodu táhne ke mně.

Že přitahuju povodně, je známá věc. V roce 1997 jsem byl na Moravě, v létě 2002 na Šumavě. V roce 2005 jsem asi způsobil menší lokální povodeň v Itálii pod Marmoladou.

Na severní Moravě jsem tentokrát nebyl, už jsem si myslel, že kouzlo přestalo působit. Jenže stačilo, abych jel na konci června na víkend na chalupu, a Blanice se znova rozlila a zatopila jak Vodňany a Protivín, tak Putim. Tentokrát naštěstí míň než před sedmi lety. Před chalupou ale máme cáry asfaltu všude jinde, jen ne na silnici.

V práci nám konečně po mnoha letech správce domu instaloval klimatizaci. Dneska jsem šel po chodbě a začalo na mě bez varování pršet. Tak nevím.

Přestěhovaní

Fri, 03 Jul 2009 15:52:54 +0200

Přestěhovali jsme se.

Kolik lapačů prachu (jelenoidů) je třeba vzít do ruky, a to několikrát! (Nejdřív to vezmete do ruky a minutu váháte: „vyhodit, nebo nechat?“ Pak se rozhodnete to vyhodit. Vezmete pět knížek z police vedle a dáte je do krabice. Dojdete k hromadě věcí na vyhození a vezmete to znovu do ruky a opět minutu váháte. Pak to dáte do krabice ke knížkám. Zarovnáte krabici knihami a když ji zavíráte, znovu rozhodnutí změníte a rozhodnete se to vyhodit... Tento postup se u zvlášť odolných to může několikrát opakovat.)

Kolik krámů člověk (obzvlášť ve dvouapůlnásobném počtu) doma nashromáždí! Přestože jsem se za poslední dva roky stěhoval už počtvrté, zase jsem stihnul zapomenout, jak špatné to je. Ne nadarmo se říká, že je lepší dvakrát vyhořet než se jednou stěhovat.

Ale zvládli jsme to. Máme novou postel, pěknou ložnici a všude krásné dřevěné podlahy. A hezký členitý byt.

Zbývá jenom zbavit se těch krabic. Včera ráno – v šest ráno – jsem potřeboval čistou košili a kalhoty. Minuta přemýšlení, kde jsou. Dvě minuty těžby oblečení, které nepotřebuju. Košile! Další minuta vyhrabávání hlušiny. Konečně kalhoty. Hlušinu nasypat zpátky do jámy (minuta). Košile i kalhoty zmačkané, jak když vytáhne krávě z huby (proč jsem se s tím do té krabice tak skládal?). Žehličku jsme lokalizovali už den předtím, tak teď žehlicí prkno... Celkové zpoždění přes deset minut, ale v Jihlavě jsme nakonec byli včas. :-)

Biče

Fri, 24 Apr 2009 09:52:04 +0200

Upletl jsem si na sebe bič. Dva.

Po přednášce na naší loňské konferenci jsem v záchvatu blbosti slíbil, že místo výcucu z přednášky napíšu pořádný dlouhý článek. O měsíc později jsem ho zkusil napsat a zjistil, že by to byla dvacetistránková záležitost, kterou mi nikdo neotiskne (ani náš firemní časopis), a že je potřeba text rozdělit. Napsal jsem krátký úvod a rozvhrnul strukturu do čtyř částí. V únoru jsem napsal první (dvakrát, první verzi jsem zahodil, protože se mi nelíbila; druhá se mi taky nelíbila, ale potřetí už jsem to psát nechtěl). No a teď nadešel čas, abych dodal text k druhé části...

V pondělí jsem ho měl odevzdat.

V neděli v noci jsme si dali generálku na cestu do porodnice a ukázalo se, že v podstatě skoro všechno máme (až na pár drobností, jako je vanička nebo přebalpult), ale nemáme tu hezkou, čisťounkou, naleštěnou postýlku. Ta, co jsme dostali, je dobrá, ale taková omšelá, špinavá, oprýskaná. Blonďatá princezna v tomhle přece nemůže spát.

Koupil jsem šmirglpapír a poradil se s paní v barvách-lacích, že nejlepší je bukové dřevo jenom obrousit a nechat dětem na okusování čisté.

Přes den v práci píšu, večer doma brousím. Píšu, brousím. Dneska už spíš písím a broušu.

Poslední předtatínkovský koncert

Tue, 21 Apr 2009 10:14:31 +0200

Dneska bude přelomový večer. To každopádně.

Původně jsem chtěl napsat, že dneska naposledy budu hrát jako bezdětný, ale nebyla by to tak docela pravda. Od včerejška jsem totiž úředně uznaný otec. To je zajímavý stav, protože když s tím vydáte souhlas (prostě přijdete na úřad, řeknete, že souhlasíte s tím, abyste byl otec, a je to), následujících šest měsíců se s tím nedá nic dělat. Pak teprv se případně můžete rozčilovat, že tohle dítě není vaše. Dokonce ani nejvyšší státní zástupce s tím nic neudělá. :-)

Ale zpět k věci. Dneska od sedmi večer v baru Krásný ztráty (Náprstkova 10, Praha 1) máte možnost slyšet nás, tedy hudbandu, a další muzikanty (Nevermore&Kosmonaut z Brna, Banu Floutkovou, Zlomky a Sašu Kirilova z Prahy) – přijďte, přijďte včas, musíme v těch sedm opravdu začít, abychom to stihli. Pokřtíme cédéčko a zahrajem si s vypůjčeným bubeníkem, takže to bude stát za to. Těším se na viděnou!

Jihočeské zastavení s mezidechem

Mon, 20 Apr 2009 01:05:47 +0200

Než se nám naše bezúdržbové miminko změní v údržbové, chtěli jsme stihnout ještě aspoň jeden výlet. Já si chtěl vyčistit hlavu od práce, Věrka chtěla pochodit po lese. Domluvili jsme se s kamarády, co se nedávno přestěhovali do Krumlau, že na velikonoce přijedeme k nim.

Že budeme bydlet v lepším bytě, než máme doma, jsme opravdu nečekali. Že je malý Vítek stále veselé a spokojené dítě, jsme taky nevěděli. Dlouho jsme nebyli na tak příjemné návštěvě a mazance byly opravdu vynikající. Děkujem!

„Nemáš nějaký hubený nohy?“

„Já nevim, já se na ně dlouho nedíval...“

Náhodou jsme se v Hohenfurthu (Alto Vado, česky též Vyšší Brod) dostali do zdejšího cisterciáckého kláštera. Náhodou proto, že ještě zdaleka není turistická sezóna, takže prohlídky zatím nejedou jedna za druhou. Protože se sešla skupina Němců, Francouzů a my dva, přesvědčili bratři zdejšího kastelána, aby na chvíli zastoupil profesionálního průvodce. Exkurze byla značně internacionální, s hlavní linkou vedenou v němčině a jazykovými výlety do češtiny, angličtiny, francouzštiny i latiny.

Tak zumbeispiel v nejstarším gotickém kostele v Čechách, který neprošel žádnou velkou přestavbou ani nebyl nikdy poničen, věděl pan kastelán o každém předmětu asi všechno – kdo ho vyrobil, kdy a z čeho. Včetně zvonku na dveřmi do sakristie, bočních gotických dřevěných oltářů a kamenného náhrobku posledního opata pohřbeného v kostele (císař Josef II. pohřbívání v kostelech zakázal).

Že mniši museli za 750 let existence kláštera pryč jenom dvakrát, by nebyla taková ostuda. Ostuda je, že zatímco Hitler v roce 1941 z kláštera řádové bratry vyhnal, aby tu udělal něco mezi depozitářem a muzeem (v roce 1945 většinu zde umístěných [nakradených] uměleckých děl odvezli Rusové), představitelé komunistického Československa z kláštera v roce 1950 udělali vojenskou posádku kombinovanou s JZD. Že se podařilo zachránit knihovnu se 70 000 svazky a nejstaršími rukopisy a prvotisky z území střední Evropy, je asi zázrak.

Venku, na sluníčku, v teple, jsem se styděl za to, jací burani tady ve jménu bůhvíčeho rozhodovali o věcech a hodnotách, které před nimi přečkaly víc než sedm století. Čím dál tím víc nechápu, jak se k tomuhle může někdo po dvaceti letech hlásit. Ostatně jestli si myslíte, že se k národní kulturní památce současný stát chová lépe, jste na omylu. Klášter je z malé části zrekonstruovaný především díky darům a podpoře místních německých obyvatel (a hlavně jejich dětí), kteří odsud byli po válce vyhnáni...

Na náměstí v Alto Vadu jsme potom navštívili kavárnu/penzion Alpenrose (sprich alpska rusche), kde nám pan Rauschenberg uvařil výbornou kávu a svou lámanou češtinou s německou výslovností v nás (po)vzbudil dojem, že se v tomhle kraji leccos dává do pořádku.

Rozhovor v Lipně s číšníkem (v půl čtvrté odpoledne):

„Dobrý den, dostaneme u vás něco k jídlu?“

„Jistě, vždyť jsme restaurace!“

Dostali jsme moc dobrý záhorácký (sic!) závitek, kéž by bylo více restaurací...

„Tyhle zelený jogurty jsou lepší bílý než červený.“

Teprve když vezete po české silnici svoji těhotnou ženu, které se dělá špatně a chce se jí zvracet, a snažíte se jet tak, aby to co nejmíň drncalo, pochopíte, jak špatné naše silnice opravdu jsou. Někde ani rychlost chůze nestačí. Nutně se člověku vnucuje otázka, jestli by nebylo levnější nechat většinu cest jenom jako lesní a polní. Z uživatelského hlediska by to nebyl tak velký rozdíl.

Veronika v Čase

Fri, 10 Apr 2009 16:29:20 +0200

Nedávno vzniknuvší hudební projekt Veronika se zvědavcům naživo představí příští čtvrtek (16. dubna 2009) v kavárně Čas na Kampě v Praze. Když budete mít čas, přijďte, bude spousta hraní (nejen s Veronikou, ale i s bratry Holkovými, Rony Martonem & dalšími), zúčastní se spousta vynikajících muzikantů a nejspíš bude i nějaký jam, protože nástrojů se sejde hodně.

Dnešní a příští koncert

Wed, 25 Mar 2009 14:28:47 +0100

Na poslední chvíli pozvánka: pokud dnes večer nemáte nějaký program, přijďte si nás poslechnout do vinohradské restaurace U vodárny, kde budem s Rejkou od 20 hodin hrát na pozvání Lážo Plážo. Pivo tam mají a spoustu dobrých jídel. ;-)

Příští koncert se bude konat až za měsíc a vlastně to nebude tak úplně koncert – 21. dubna budeme spolu s (minimálně) dvěma dalšími hosty křtít CDčko brněnského uskupení Nevermore&Kosmonaut. Akce se koná v baru Krásný ztráty od 19 (!) hodin a spolu s námi a N&K budete mít šanci vidět a slyšet Zlomky a Sašu Kirilova (a možná ještě někoho dalšího).

P. S.: Pokud budete mít v sobotu 18. dubna odpoledne cestu kolem turnovského městského divadla, zastavte se na konkurzu Zahrady. Jako vždy všechno na kapelním webu.

Jeden rok

Thu, 05 Mar 2009 16:15:05 +0100

Dostal jsem kytici tulipánů, slavíme totiž výročí. Měl jsem (a pořád mám) z ní radost. Velikou.

Zima se nějak pořád nemá k tomu, aby skončila. Možná jenom stárnu. Možná jsem v sobě někdě něco přetáhnul, přepnul, utavil. Jsem bez života. Nemám žádnou energii. Tlačím před sebou spoustu práce, kterou bych rád udělal, ale nejde mi to tak rychle a dobře, jak bych chtěl. Všechno dodělávám na poslední chvíli, až když to hoří. Sice pod tlakem pracuju efektivně, ale unavuje mě to víc než by mělo.

Špatně spím, nedaří se mi odpočívat. Za poslední dva měsíce jsem všechny (tři) dny, kdy bylo hezky a svítilo Slunce, strávil v práci. Všechnu sílu, která mi zbývá, se snažím věnovat těm, které mám rád. Snad se mi aspoň tohle daří.

Děkuju za ty kytky, má milá.