intrakosmologie

Že se plech při pečení zašpiní a připálí, někdy i docela hodně, mě nepřekvapuje.

Ale zespodu?

Šestinedělí je v lecčems trochu na hlavu. Maminka má pořád hlad, ale přitom rychle zjistíte, že na vaření nemůžete použít skoro nic, co obvykle tvoří základ většiny jednoduchých domácích jídel. Třeba: cibuli, česnek, všechny luštěniny, košťáloviny, rajčata... Z ovoce pak citrusy a jahody. Když se nad tím zamyslíte, zjistíte, že ta zelenina vám prakticky žádná nezbyla (s ovocem je to pravda trochu lepší).

Naštěstí existuje mrkev.

Ještě větší klika je, že mrkev je v podstatě plevel, takže se pěstuje celoročně, protože roste jak divá. Další nezávadné zeleniny, třeba lilky, cukety, okurky a další, totiž v půlce května seženete (cestou z práce) dost těžko.

S mrkví se dá všelijak kouzlit, ale její hlavní výhoda je v tom, že je to spousta vody a spousta cukru (kromě fruktózy dokonce i sacharóza), pak taky poměrně vysoký obsah bílkovin a abnormálně vysoké zastoupení vitamínů A a B (dokonce nejenom těch). Ideální jídlo pro šestinedělku! (Pro miminko ostatně taky, za pár měsíců se k tomu asi vrátím. :-))

Abych to zkrátil, tak tady je popis jednoho nedávného experimentu, který se podařil (mj. i dnes):

• drůbeží maso (kuře, krůta) – osolit, okmínovat, potřít olivolem;
• dvě až tři velké mrkve – nastrouhat na struhadle nebo nožem nakrájet na tenké plátky;
• a to je všechno.

Krůtu je lepší nechat trochu nasáknout koření, kuře se může zprocesovat rovnou.

Na dno remosky (pekáčku) jsem rozetřel cca lžíci olivolu, naskládal jednu a půl vrstvu nastrouhané mrkve (tak, aby dno nebylo nikde vidět), na to jsem položil kousky kuřecího masa a kvůli mimi-břichabolům ještě maso posypal fenyklovými semínky. Maso jsem pak zaskládal mrkví tak, aby vůbec nebylo vidět. Jednotlivé vrstvy mrkve jsem prosolil (trochu, ale důsledně).

Peklo/dusilo se to asi třičtvrtě hodiny (jednou jsem dolil vodu, aby se spodní mrkev nepřipálila), příště zkusím ještě nižší teplotu a čtvrthodinku navíc. Bramborová kaše s máslem dala s mrkví vzniknout pěkné červenožluté kombinaci. :-)

Koukám, že všechny (tři) recepty jsou tady na pečení/dušení. No, to je částečně tím, že nemáme troubu a s remoskou, která peče jenom zespoda, je to tak trochu experimentální vaření. Ale příště se polepším, bude neremoskový recept.

V neděli jsme si na oběd pozvali návštěvu. Původně jsem chtěl uvařit něco s květákem, protože jsem na něj dostal chuť a měl jsem pocit, že jsem v týdnu zahlídnul někde v zelenině jednu docela levnou hlávku. Nicméně v pátek večer jsem zjistil, že slušný květák pořád stojí skoro pade, takže tuhle myšlenku opustil. Celou sobotu jsem na pozadí přemýšlel, co bude místo květáku.

Vyhrály to fazolové lusky (než se mimčo vyloupne, luštěniny pořád ještě můžem všichni) – ukázalo se, že je má Věra ráda. Sice to tentokrát nebylo za „sto bodov“, ale pochvaly jsem sklidil. A za co? Na kuře v džungli je potřeba:

• drůbeží maso – cca 200 g na člověka; krůtu neměli, vzal jsem kuřecí prsa, ale ta krůta by byla lepčí (navíc krůta v džungli zní o dost líp);
• fazolové lusky – na váhu jich je potřeba zhruba tolik, co masa; čerstvé jsou lepší (ale byly dost drahé a nevábné), mražené jsou záchrana;
• sýr na strouhání – tak přiměřeně, méně je více;
• jednu zakysanou smetanu, pepř, sušenou petržel, sůl, mletý kmín, olivol.

Maso jsem vcelku posolil a okořenil a zlehka osmahnul na oleji, aby se zatáhlo. Do remosky jsem nalil zbylý olej a vedle sebe vyskládal plátky masa. Na to přišla vrstva fazolek (mražené stačí spařit horkou vodou, čerstvé je dobré po omytí a nakrájení na chvilku naložit do slané vody). Navrch jsem připravil silvestrovskou pomazánku z nastrouhaného sýra a zakysané smetany. Celé jsem to na půl plynu nechal dusit pod poklopem zhruba půl hodinky.

Asi tak od třetího měsíce těhotenství používám mnohem míň koření (na množství), ale zrovna v tomhle případě můžete na to maso použít silnou dávku všeho (jestli taky nejste v tom, pochopitelně) – fazolky to do sebe pěkně natáhnou a v kombinaci s kyselostí smetany to vytvoří zvláštní souchuť. Nakonec k tomu byly zase jen uvařené brambory, ale byla to dobrá volba.

Ty připečené lusky na dně... Mňam!

O víkendu se mi podařilo podruhé uvařit jídlo za sto nepromlčitelných bodů – ostatně proto ta dvojka v nadpisu. Historicky první recept sem příště taky přidám, ale abych splnil slib, nejdřív popíšu tu poslední lahůdku.

Pracovně jsem recept nazval Pangas v rajském županu a je na něj potřeba (pro dva lidi):

• 500 g ryby – dobrý je pangas, dobrý by byl i pstruh, treska je použitelná, ale suchá; čerstvá ryba samozřejmě lepší, my středočeši v dubnu musíme sáhnout po mražené,
• tři velká rajčata (minimálně),
• malá cibule (nebo půl velké, cibule nesmí být moc),
• půl paličky česneku (čínského vyhoněného dusičnany, šumavského by stačily tři stroužky),
• sůl, kmín, olivol.

Dno pekáčku nebo remosky vylijeme olivolem a vyskládáme na půlkolečka nakrájenou cibulí. Na cibuli umístíme první vrstvu rajčat, nakrájených na plátky. Posolíme a do druhé vrstvy rozsypeme na tenké plátky pokrájený česnek, na který položíme rybu, pořádně osolenou (pangas snese víc než treska). Rybu shora zasypeme kmínem a zaskládáme poslední vrstvou rajčat, opět posolíme. To je vlastně všechno, kdo rád mastnější, může ještě zalít olivolem. Zakryté pečeme dvacet minut na plný výkon, zkusíme vydržet a nechodit se dívat, i když to ukrutně voní. ;-)

Chvíli mi trvalo, než jsem objevil, že cibule se hodí spíš míň, naopak česneku se dá použít, co kdo snese. Ryba se v tom zeleninovém obložení trochu peče a trochu dusí a všechny šťávy do sebe krásně natáhne. Normálně málo solím, takže když mi tentokrát ujela ruka, bál jsem se, že to bude moc, ale ukázalo se, že je to ku prospěchu. Jako přílohu jsme měli brkaši, brambory se hodí v téměř jakékoli formě, zdravá varianta by byla dobrá i s ledovým salátem a celozrnným pečivem.