intrakosmologie

Následuje recept na dobrou večeři. První bod je ze všech nejdůležitější.

1. Pozvete kamaráda ze Španělska, aby vám uvařil večeři (např. výměnou za příslib, že obstaráte suroviny).
2. Koupíte dobrou rybu.
3. Koupíte zeleninu (rajčata, brambory, cibuli nebo česnek) a víno.
4. Necháte kamaráda, aby vytvořil středomořskou variaci na pečenou rybu.

Protože jsem včera pomáhal a koukal matesovi přes rameno, tak teď trochu prakticky: Oškrábejte brambory a nakrájejte je na plátky. Naskládejte do zapékací misky. Rajčata nakrájejte na kolečka a položte na brambory. Trochu osolte a trochu víc opepřete. Prolijte olivolem (nešetřete). Strčte misku s brambory a rajskými na 20 minut do trouby na 250 °C. Rybu nakrájejte na kousky tak, aby se vešla do misky. (Přebývající kousky můžete jíst za syrova jako sashimi, máte-li chuť.) Po zapečení brambor a vysušení rajčat naskládejte rybu na rajčata a posolte, snižte teplotu na 200 °C a pečte ještě chvilku.

Pokud se přejíte stejně jako my včera, dobře vám tak.

Pro čtyři lidi jsme měli 690 g halibuta, cca ¾ kg brambor a asi ½ kg rajčat a bylo toho dost.

O víkendu jsem trochu zase vařil, částečně intuitivně, částečně ověřeně. Obě hlavní jídla se setkala se zajímavými reakcemi, což mě vede k tomu, abych se s vámi o zážitky podělil.

Základem víkendu se stala pórková polifka. Původně jsem chtěl jít s Maličkou v sobotu ráno na trh na náplavku, ale bylo mi blbě a nejdřív jsem se rozhodnul prozkoumat lednici. O přítomnosti pórku jsem věděl, když se ukázalo, že máme cibuli, vejce, mlíko a brokolici (viz dále), nešli jsme nikam.

Ta pórková: póry (velký a malý) jsem překrájel na cca 20cm kusy, listnaté rozebral a po list po listu umyl. Spodní třetinu toho velkého jsem nakrájel na kolečka, zbytek nechal vcelku. Všechno důkladně uvařil s půlkou cibule a půllžičkou soli ve 2 l vody v papiňáku (vařilo se to cca hodinu). Vybral jsem nadrobno nakrájená kolečka, dolil další 1,5 l vody a trochu mlíka, rozmixoval dohladka a dal znovu vařit. V hrnečku jsem rozmíchal vejce s krupicí (moukou) a špetkou soli, přes hrubé sítko vyrobil drobení v polifce a nechal chvilku převařit. Hotovo.

Při vaření pro Maličkou se vyhýbám solení a koření. Snažím se najít chuťové kombinace, které se bez soli obejdou, což pórek s cibulí krásně splňují. Pro dospěláky bych spolu s drobením přidal ještě mletý / drcený kmín a trochu pepře a samozřejmě sůl.

Dům kromě výše zmíněných zelenin nabízel ještě brambory, jablka, trochu jogurtu a malý kousek sýra. Rozhodl jsem se zaexperimentovat a udělat vegetariánské „francouzské“ brambory.

Dal jsem namočit římský hrnec a oškrábal brambory a nakrájel je na kolečka. Stejně tak jsem naložil s cibulí a jablkem. Brokolici jsem propláchnul a rozebral na růžičky. Všechno jsem to po vrstvách naskládal do hrnce a prosypal trochou kmínu. Popis zabere pár slov, ale je to skoro hodina práce. :-)

Celé jsem to na 3/4 hodiny strčil do trouby na 180 °C, poté ještě navrch zapatlal rozstrouhaným sýrem a jogurtem a nechal péct další čtvrthodinu na 220 °C.

Maličká se přecpala polifkou (misku a půl jsem ji ještě sníst neviděl), takže už chtěla jen strouhanou okurku (otutu!) a brambory si dala až večer s Mau, ale to se po nich zase mohla utlouct. Mau konstatovala, že s tím jablkem to chutná zajímavě.

V neděli jsem přichystal zákeřnost. Unaven sobotní přípravou jídla (při níž se pravda podařilo zužitkovat většinu zeleniny, kterou jsme doma měli) jsem se rozhodnul pro něco maximálně jednoduchého.

Nejdřív jsem v SeaFoodShopu zakoupil půl kila čerstvého lososa. (K lahvi Saint Mont jsem ještě nádavkem dostal svazeček rozmarýnu.)

Příprava lososa je geniálně prostá: umýt, osušit, rozkrojit napříč, posypat tymiánem a špetkou soli (kousek pro Maličkou jen s trochou tymiánu a pokapat citrónem), položit do misky vymazané máslem, zasypat větvičkami rozmarýnu (losos pak opravdu vypadá jak pod vánočním stromečkem) a dát na půl hodiny péct do trouby na 200 °C.

K rybě jsem tentokrát udělal bramborovou kaši a polifku jsme si dali včerejší, tu pórkovou. Mau se napucla k prasknutí, Maličká si taky dala menší porci.

V pondělí se dojídaly zbytky, takže se Maličká opět nehorázně nacpala brambory s brokolicí. Salmon bohužel nezbyl. Skóre po víkendu tedy je 1:1, každá z holek si našla něco.

Na body ovšem vyhrála pórková. :-)

Že se plech při pečení zašpiní a připálí, někdy i docela hodně, mě nepřekvapuje.

Ale zespodu?

Šestinedělí je v lecčems trochu na hlavu. Maminka má pořád hlad, ale přitom rychle zjistíte, že na vaření nemůžete použít skoro nic, co obvykle tvoří základ většiny jednoduchých domácích jídel. Třeba: cibuli, česnek, všechny luštěniny, košťáloviny, rajčata... Z ovoce pak citrusy a jahody. Když se nad tím zamyslíte, zjistíte, že ta zelenina vám prakticky žádná nezbyla (s ovocem je to pravda trochu lepší).

Naštěstí existuje mrkev.

Ještě větší klika je, že mrkev je v podstatě plevel, takže se pěstuje celoročně, protože roste jak divá. Další nezávadné zeleniny, třeba lilky, cukety, okurky a další, totiž v půlce května seženete (cestou z práce) dost těžko.

S mrkví se dá všelijak kouzlit, ale její hlavní výhoda je v tom, že je to spousta vody a spousta cukru (kromě fruktózy dokonce i sacharóza), pak taky poměrně vysoký obsah bílkovin a abnormálně vysoké zastoupení vitamínů A a B (dokonce nejenom těch). Ideální jídlo pro šestinedělku! (Pro miminko ostatně taky, za pár měsíců se k tomu asi vrátím. :-))

Abych to zkrátil, tak tady je popis jednoho nedávného experimentu, který se podařil (mj. i dnes):

• drůbeží maso (kuře, krůta) – osolit, okmínovat, potřít olivolem;
• dvě až tři velké mrkve – nastrouhat na struhadle nebo nožem nakrájet na tenké plátky;
• a to je všechno.

Krůtu je lepší nechat trochu nasáknout koření, kuře se může zprocesovat rovnou.

Na dno remosky (pekáčku) jsem rozetřel cca lžíci olivolu, naskládal jednu a půl vrstvu nastrouhané mrkve (tak, aby dno nebylo nikde vidět), na to jsem položil kousky kuřecího masa a kvůli mimi-břichabolům ještě maso posypal fenyklovými semínky. Maso jsem pak zaskládal mrkví tak, aby vůbec nebylo vidět. Jednotlivé vrstvy mrkve jsem prosolil (trochu, ale důsledně).

Peklo/dusilo se to asi třičtvrtě hodiny (jednou jsem dolil vodu, aby se spodní mrkev nepřipálila), příště zkusím ještě nižší teplotu a čtvrthodinku navíc. Bramborová kaše s máslem dala s mrkví vzniknout pěkné červenožluté kombinaci. :-)

Koukám, že všechny (tři) recepty jsou tady na pečení/dušení. No, to je částečně tím, že nemáme troubu a s remoskou, která peče jenom zespoda, je to tak trochu experimentální vaření. Ale příště se polepším, bude neremoskový recept.

V neděli jsme si na oběd pozvali návštěvu. Původně jsem chtěl uvařit něco s květákem, protože jsem na něj dostal chuť a měl jsem pocit, že jsem v týdnu zahlídnul někde v zelenině jednu docela levnou hlávku. Nicméně v pátek večer jsem zjistil, že slušný květák pořád stojí skoro pade, takže tuhle myšlenku opustil. Celou sobotu jsem na pozadí přemýšlel, co bude místo květáku.

Vyhrály to fazolové lusky (než se mimčo vyloupne, luštěniny pořád ještě můžem všichni) – ukázalo se, že je má Věra ráda. Sice to tentokrát nebylo za „sto bodov“, ale pochvaly jsem sklidil. A za co? Na kuře v džungli je potřeba:

• drůbeží maso – cca 200 g na člověka; krůtu neměli, vzal jsem kuřecí prsa, ale ta krůta by byla lepčí (navíc krůta v džungli zní o dost líp);
• fazolové lusky – na váhu jich je potřeba zhruba tolik, co masa; čerstvé jsou lepší (ale byly dost drahé a nevábné), mražené jsou záchrana;
• sýr na strouhání – tak přiměřeně, méně je více;
• jednu zakysanou smetanu, pepř, sušenou petržel, sůl, mletý kmín, olivol.

Maso jsem vcelku posolil a okořenil a zlehka osmahnul na oleji, aby se zatáhlo. Do remosky jsem nalil zbylý olej a vedle sebe vyskládal plátky masa. Na to přišla vrstva fazolek (mražené stačí spařit horkou vodou, čerstvé je dobré po omytí a nakrájení na chvilku naložit do slané vody). Navrch jsem připravil silvestrovskou pomazánku z nastrouhaného sýra a zakysané smetany. Celé jsem to na půl plynu nechal dusit pod poklopem zhruba půl hodinky.

Asi tak od třetího měsíce těhotenství používám mnohem míň koření (na množství), ale zrovna v tomhle případě můžete na to maso použít silnou dávku všeho (jestli taky nejste v tom, pochopitelně) – fazolky to do sebe pěkně natáhnou a v kombinaci s kyselostí smetany to vytvoří zvláštní souchuť. Nakonec k tomu byly zase jen uvařené brambory, ale byla to dobrá volba.

Ty připečené lusky na dně... Mňam!

O víkendu se mi podařilo podruhé uvařit jídlo za sto nepromlčitelných bodů – ostatně proto ta dvojka v nadpisu. Historicky první recept sem příště taky přidám, ale abych splnil slib, nejdřív popíšu tu poslední lahůdku.

Pracovně jsem recept nazval Pangas v rajském županu a je na něj potřeba (pro dva lidi):

• 500 g ryby – dobrý je pangas, dobrý by byl i pstruh, treska je použitelná, ale suchá; čerstvá ryba samozřejmě lepší, my středočeši v dubnu musíme sáhnout po mražené,
• tři velká rajčata (minimálně),
• malá cibule (nebo půl velké, cibule nesmí být moc),
• půl paličky česneku (čínského vyhoněného dusičnany, šumavského by stačily tři stroužky),
• sůl, kmín, olivol.

Dno pekáčku nebo remosky vylijeme olivolem a vyskládáme na půlkolečka nakrájenou cibulí. Na cibuli umístíme první vrstvu rajčat, nakrájených na plátky. Posolíme a do druhé vrstvy rozsypeme na tenké plátky pokrájený česnek, na který položíme rybu, pořádně osolenou (pangas snese víc než treska). Rybu shora zasypeme kmínem a zaskládáme poslední vrstvou rajčat, opět posolíme. To je vlastně všechno, kdo rád mastnější, může ještě zalít olivolem. Zakryté pečeme dvacet minut na plný výkon, zkusíme vydržet a nechodit se dívat, i když to ukrutně voní. ;-)

Chvíli mi trvalo, než jsem objevil, že cibule se hodí spíš míň, naopak česneku se dá použít, co kdo snese. Ryba se v tom zeleninovém obložení trochu peče a trochu dusí a všechny šťávy do sebe krásně natáhne. Normálně málo solím, takže když mi tentokrát ujela ruka, bál jsem se, že to bude moc, ale ukázalo se, že je to ku prospěchu. Jako přílohu jsme měli brkaši, brambory se hodí v téměř jakékoli formě, zdravá varianta by byla dobrá i s ledovým salátem a celozrnným pečivem.