intrakosmologie

Jak vzniká Astropis VI.

Thu, 08 Sep 2011 21:00:00 +0200

Další činnosti

Kdyby vám náhodou připadalo, že je té práce vlastně pořád ještě málo, tak vlastně zase máte pravdu. Kromě toho, že jsem některé činnosti úplně vynechal (např. archiv; deset ročníků zpátky schováváme pro lidi, kteří si někdy budou chtít doplnit chybějící čísla ‒ ona se totiž opravdu prodají, alespoň velká část z nich; to samozřejmě vyžaduje kromě prostoru také nějaké aktivity: najít konkrétní časopisy, zabalit do krabic, odvézt na poštu…), jsme na sebe taky uvalili další závazky, kterým se snažíme dostát.

Už si nepamatuju, kdo s tím (a kdy) přišel jako první. Někoho z redakce ovšem kdysi napadlo, že bychom v rámci rozšíření záběru a další propagace astronomie mohli uspořádat historické exkurze na různá zajímavá místa. Bylo to v době, kdy bylo jen málo lidí ochotných investovat vlastní čas do organizace takové akce, takže ačkoli jsme určitě nebyli jediní, koho to napadlo, byli jsme jedni z prvních, kteří to opravdu dělali. Těch exkurzí nebylo nějak extra moc, ale pár se jich konalo. Jestli mě paměť neklame, byli návštěvníci několikrát na hvězdárně v Ondřejově, (aspoň) jednou v Klementinu a jednou ve staroměstském orloji. Co pro nás bylo překvapením, byl obrovský zájem čtenářů o tyhle „astronomické“ procházky; na tu první jsme začátečnicky neudělali registraci a přišlo tolik lidí, že se do Klementina nemohli vejít. Čas od času se někdo ptá, jestli nebudeme pořádat další? Nejspíš už nebudeme ‒ je to náročné, zabere to spoustu času a většina z nás má hodně jiných povinností a starostí. Podobné akce navíc dost často pořádá již zmíněná ČAS (nebo její místní pobočky nebo sekce), takže se spíš snažíme upozorňovat na její akce. Rozhodně budeme podporovat každého, kdo něco takového organizuje, protože to je záslužná věc, která opravdu hodně lidí zajímá.

Z podobného popudu začaly také přednáškové Dny s Astropisem, celodenní maraton přednášek s astronomickou nebo astrofyzikální tematikou, který budeme letos pořádat už po osmé. Celá tahle akce vznikla díky spolupráci s Foto Škoda, která byla ve své době pro ekonomické přežití Astropisu klíčová. Spolupráce probíhala z velké části tak, že pan Škoda inzeroval v Astropisu svoje oddělení, věnované pozorovací technice (dalekohledy ostatně najdete v paláci Langhans i dnes). A protože v čerstvě zrekonstruovaném novém sídle pořádal různé firemní akce výrobců fototechniky, nabídl konání takového přednáškového dne i nám. My jsme po chvíli váhání oslovili potenciální přednášející a když se ukázalo, že zájem z jejich strany by byl, vypustili jsme zkušební balónek. To bylo předjaří 2004 a my vydali v časopisu inzerát, že v květnu bude u Škody přednáškový den.

Udělali jsme (znovu) obrovskou chybu, že jsme nespustili registraci. Do minisálečku, který v paláci Langhans nabízí asi třicítku míst, přišlo přes osmdesát lidí. Samozřejmě se tam všichni nevešli, takže značná část jich ‒ rozladěně, a to z naprosto pochopitelných důvodů ‒ odešla, ale přesto jich zbylo asi padesát. Výsledek byl, že se v sále přednášce stálo a po hodině tam bylo nedýchatelno. Mezi přednáškami jsme museli všechny vyhnat ven a snažili se aspoň trochu vyvětrat, což moc nešlo, protože venku byl krásný jarní den, do dvora paláce pražilo Slunce a venkovní teplota byla větší než ta vnitřní. Celé to přesto skončilo velkým úspěchem, takže jsme se rozhodli na podzim uspořádat druhé kolo.

To už jsme byli poučení a na webu spustili registraci, takže nám sice lidé rozladěně psali ještě před zahájením akce, ale na místě (stejném) už všechno proběhlo mnohem lépe, tedy alespoň z pohledu účastníků. Nám trochu zešedivěly hlavy, když jsme až na místě zjistili, že jeden z přednášejících nedorazí. (V dalších ročnících jsme se naučili i téhle patálii čelit institutem přednášejícího-náhradníka.) I napodruhé se ovšem akce podařila.

Dalších několik ročníků už jsme zvolnili a pořádali přednáškový den jenom jednou za rok. Místo konání jsme několikrát měnili, abychom nakonec zakotvili v reprezentativních prostorách Akademie věd ČR na Národní třídě. Jeden rok (tuším 2008) jsme z nedostatku času na přípravu museli vynechat. Překvapilo nás, kolik lidí nám říkalo a psalo, že to je velká škoda a ať zkusíme příští rok tradici obnovit a „DsA“ zase uspořádat. Opět jsme se do toho pustili a máme v plánu zvládnout to i letos (termín už je známý, bude to poslední listopadovou sobotu, 26. listopadu 2011). Je to ovšem spousta práce, což si asi umí představit každý, kdo někdy něco podobného pořádal. Šest přednášek, každá hodinu a čtvrt, mezitím pauzy na občerstvení a větrání, stovka posluchačů, spousta techniky. Předtím samozřejmě měsíce trvající příprava: domlouvání přednášejících (to probíhá už od začátku roku), dohadování místa konání, zajištění občerstvení, registrace účastníků, tisk programů, vizitek a další spousta „neviditelné“ práce, kterou leckterý z návštěvníků bere jako samozřejmost, ale nikdo ji za nás neudělá.

Vloni jsme také poprvé byli nuceni sáhnout ke zpoplatnění přednášek, především z důvodu náletu Holubí letky v roce 2009. Rádi bychom zůstali u víceméně symbolického poplatku a pokud to bude jen trochu možné, pak pouze pro ty, kteří nemají Astropis předplacený. Rozpočet akce se i bez vstupného vyšplhal na desítky tisíc korun, takže nebýt několika sponzorů, nemohli bychom poslední ročníky uspořádat vůbec. Zatím nevíme, jestli letos nebudeme muset chtít vstupné po všech ‒ uvidíme.

Kromě přednáškových dní se občas účastníme setkání, která pořádá někdo jiný ‒ hvězdárny, pobočky ČAS, MFF UK, ale třeba i velkých akcí, jako je Věda v ulicích. Na spoustu akcí nevozíme sebe, ale časopisy; některá čísla ze starých ročníků např. na školách rozdáváme zdarma ‒ investice do dětí jsou ty nejhodnotnější. Spolupracujeme s ČAS na jejích akcích a snažíme se být (aspoň občas) být vidět i na takových akcích, jako je Svět knihy. Pravda je, že s ubývajícím volným časem ubývá i návštěv na mnoha místech. Bohužel. Snažíme se to dohnat alespoň tím, že se zviditelňujeme ve virtuálním prostoru (čehož budiž důkazem i tenhle seriál).

Pokud jste četli všechny části a dočetli až sem, pak víte o Astropisu prakticky všechno. Každé další hotové číslo Astropisu je především veliká radost z toho, že se to zase podařilo, radost ne nepodobná tomu, když se vám narodí krásné zdravé dítě. Aby bylo ovšem naprosto jasno; hlavní důvod, proč jsem to všechno psal, je výzva:

Jestli se vám povídání o Astropisu líbilo a chtěli byste se zapojit do jeho tvorby, tak to pojďte udělat. Pokud se zajímáte o astronomii nebo fyziku, máte nebo chcete získat nějaké pozorovatelské zkušenosti anebo vás baví „dělat časopis“, tak se k nám pojďte připojit!

Jak vzniká Astropis V.

Mon, 05 Sep 2011 23:30:00 +0200

Hotovo?

Jedno z pravidel novinařiny: končí-li titulek otazníkem, odpověď zní „ne“.

Dokončením každého čísla Astropisu si celá redakce oddychne (nejvíc šéfredaktor a vedoucí vydání). Ani náhodou to ale neznamená, že práce skončila.

Už několik let máme pro předplatitele také elektronický archiv Astropisů. Čísla starší než pět let pak uvolňujeme pro všechny, takže v archivu ročníků může listovat a vyhledávat kdokoli. (Od letošního roku se nám taky podařilo zprovoznit elektronické předplatné, které umožňuje čtenářům získat PDF podobu Astropisu za poněkud méně peněz, než je běžné předplatné.)

Požadavky na přípravu PDF pro archiv jsou trochu jiné než pro tiskárnu, takže je potřeba znovu nastartovat software a připravit podklady i pro elektronickou verzi časopisu. Většinou to děláme rovnou při dokončování dat pro tiskárnu, občas na to ale v ty čtyři hodiny ráno jaksi není chuť a nálada. Tahle věc totiž nespěchá ‒ s nahráním PDF souborů s novým číslem do archivu a oznámením na webu, že vyšlo nové číslo, stejně vždycky čekáme až do chvíle, kdy zkontrolujeme papírové výtisky a pošleme je distribučními kanály ke čtenářům. Ve chvíli, kdy vyvěšujeme oznámení o novém čísle na web, už je spolehlivě na cestě k nim. Pak zbývá o tom dát ještě trochu vědět do světa, což zatím (nesystematicky a trochu neuměle) řešíme přes sociální sítě, e-maily a další kanály, např. server astro.cz.

Web je pro nás velmi důležitá věc. Už jsem psal o tom, že přes internet řešíme spoustu věcí a umožňuje nám to pracovat na dálku z různých míst a v různých časech, ale důležitý je pro nás i v tom, že to je jedno z mála interaktivních míst pro naše čtenáře. Přes webové stránky si mohou objednat předplatné, zaregistrovat se na některé akce, objednat si stará čísla nebo třeba CD k 10 letům Astropisu. Jsou tam i informace o inzerci a všechny kontaktní údaje (to je naprosto samozřejmé, no ne?). O web se pochopitelně musí někdo starat; věci kolem nových vydání má většinou na starosti vedoucí vydání, průběžnou aktualizaci webu zajišťuje převážně Vládík.

Stejně důležité jsou e-maily. Možností, jak kontaktovat kohokoli z redakce, mají čtenáři nebo potenciální čtenáři několik (v tiráži časopisu i na webu jsou uvedené kontaktní informace), ale e-mail info@astropis.cz patří k těm nejpoužívanějším. Do schránky mají momentálně přístup čtyři lidé a správu a odpovídání se stará ten, kdo má zrovna čas. Občas je k neuvěření, co všechno chtějí čtenáři vědět, poradit nebo vyřešit (tahle tématika by vydala na několik článků). Obyčejně se řeší záležitosti kolem předplatného, dárkových certifikátů a nedoručených zásilek. Ze zhruba půldruhatisícového nákladu, rozesílaného poštou, se jedna až dvě desítky Astropisů „ztratí“ na poště, takže ochuzeným nešťastníkům doposíláme chybějící časopisy (samozřejmě na naše náklady). (Pokud tohle snad čte někdo z předplatitelů: kdyby se vám někdy nějaký Astropis ztratil, rozhodně se ozvěte.)

Takovou smutnou perličkou je, že na některé adresy se Astropis doručit nedá, protože se vždycky „ztratí“ cestou. Co pamatuju, už asi pětkrát jsme se museli s předplatitelem domluvit na tom, že mu časopisy posíláme do práce, k rodičům nebo k příteli do vedlejší vesnice, protože do jeho schránky je Astropis prostě nedoručitelný. Ačkoliv radíme lidem, aby si stěžovali na poště, dokázat se samozřejmě nic nedá.

Náš časopis, ačkoli se právem honosí tím, že je jediným skutečně českým a celorepublikovým časopisem o astronomii a astrofyzice, pochopitelně nevisí ve vzduchoprázdnu. Existuje celá řada popularizačních přírodovědeckých časopisů, se kterými se snažíme spolupracovat, a také existuje mnoho regionálních časopisů, které se ‒ a já už mnoho let tvrdím, že k jejich i naší škodě ‒ snaží zhruba o to samé, co my, jen v menším měřítku. Snažíme se spolupracovat s Vesmírem, dobrou spolupráci máme s již zmiňovaným serverem astro.cz, který provozuje Česká astronomická společnost (ČAS), jistou známost máme i s Československým časopisem pro fyziku (to už je ale trochu vyšší liga, alespoň co se týče odbornosti). Spolupráce s dalšími médii je nárazová, ale už docela trvalá ‒ občas se někdo z členů redakce stane hostem Meteoru Marka Janáče, Vládík se svého času poměrně často účastnil povídání v Nebeském cestopisu Petra Sobotky.

Další spolupráce (např. s Akademií věd) je opravdu příležitostná a spojená spíš s pořádáním nejrůznějších akcí, ale o tom až příště.

Pokračování příště: akce, setkání a konec.

Jak vzniká Astropis IV.

Fri, 02 Sep 2011 22:00:00 +0200

Výroba

Nadpis by měl asi znít Práce 2, protože k výrobě se dostaneme až za chvilku. Posledně jsme skončili v místě, kde jsou články napsané, zalomené, opatřené obrázky. V ideálním případě by k tomuhle stavu mělo dojít v době uzávěrky čísla.

V praxi to bohužel nefunguje. Má to spoustu příčin a dlouhodobě je to naše největší bolest. Zatím jsme nepřišli na to, jak tohle vylepšit; pro hodně lidí z redakce nebo jejich nejbližšího okolí je právě tohle nejčastějším důvodem rozladění a nespokojenosti. Víme to a snažíme se s tím něco dělat. Mnoho článků bohužel vzniká nebo se láme až po uzávěrce, na poslední chvíli. Někdy je na vině špatná komunikace s autorem, někdy je (interní) autor prostě nezodpovědný a nechá to na poslední chvíli, jindy to z objektivních důvodů opravdu jinak nejde. Známý bonmot říká, že úsilí × zbývající čas = konstanta, tj. jak zbývající čas klesá k nule, úsilí roste k nekonečnu; v případě tvorby Astropisu to tak opravdu často je.

Před mnoha lety jsme zavedli plovoucí „funkci“ vedoucího vydání. Člověka, který je vlastně dočasným šéfem redakce, který by měl vědět úplně o všem, co se s aktuálním číslem děje. Zpočátku to moc nefungovalo, ale v poslední době jsme si to tak zautomatizovali, že už si tuhle úlohu ani nepřidělujeme. Tak nějak přirozeně to vyplyne, že se téhle role někdo ujme sám. Je to užitečná věc, ale práce je to nevděčná.

Ještě jedna nevděčná práce je spojená s dokončováním každého čísla. Ty jednotlivé zalomené články je třeba poskládat do jednoho celku. To se musí udělat jednak z technických důvodů, abychom mohli připravit podklady pro tiskárnu, ale taky proto, abychom viděli pohromadě, jak číslo vypadá. Co jsem zatím smlčel, je fakt, že používáme jakýsi společný pracovní prostor. Tím, že na každém čísle pracuje víc lidí, potřebujeme nějaké místo pro sdílení informací. Takové místo máme na neveřejném webu, kam nahráváme zalomené články, řešíme pořadí článků v časopisu a píšeme si důležité informace. K tomu samozřejmě probíhá spousta komunikace prostřednictvím e-mailů, ICQ nebo dalších kecálků, po telefonu, výjimečně se i potkáme osobně.

Když vznikne nějaký konsenzus, jak bude které číslo vypadat, musí se najít někdo, kdo to číslo opravdu poskládá do jednoho celku. V Astropisu nejsou jenom články. Je třeba vyrobit barevné stránky s obrázky (dlouhodobě nejúspěšnější a nejoblíbenější náplň časopisu), složit obsah, připravit inzeráty a obálku. Tuhle práci v poslední době často dělá Honza, protože je v tom hodně dobrý (a přirozeně se do toho nikomu dalšímu moc nechce, protože dosáhnout stejných výsledků stojí nás ostatní podstatně víc úsilí). Když se tohle všechno podaří (obvykle přitom ještě doděláváme korektury, dokončujeme inzeráty apod.), je z větší části vyhráno. Stisknutím kouzelného tlačítka ve správném softwaru se z připravených podkladů vyrobí tiskové PDF. To je třeba odeslat do tiskárny a doufat.

Kromě téhle „skutečné“ práce stojí v pozadí vzniku časopisu další spousta té „neskutečné“: komunikace s tiskárnou (objednávka tisku, předání tiskových dat, odvoz hotového vydání do distribuce), příprava distribuce k předplatitelům (složenky, dopisy), aktualizace databáze (kontrola plateb na účtu). Kromě toho je třeba v průběhu celého roku posílat Astropisy lidem, kteří si nestihnout obnovit předplatné, občas se nějaký časopis ztratí na poště (někdy i několikrát po sobě), jindy si někdo objedná některé ze starších čísel. O tohle všechno se stará Lenka, Honza a příležitostně ten, kdo má zrovna čas.

Když všechno dopadne dobře, je nové číslo Astropisu vyrobené zpravidla za týden. Dobře znamená, že v tiskových datech nejsou chyby (to už se teď skoro vůbec nestává, mj. i díky Honzově pečlivosti), že jsme tiskárně nedodali data pozdě proti objednanému termínu apod. Vytištěné a svázané Astropisy nám tiskárna odveze přímo do distribuce, což je pro nás příjemná změna proti dřívějším letům, kdy jsme si pro celý náklad museli dojet sami. Jsme tím sice ochuzeni o vtipné historky, v nichž vystupují Astropisy rozsypané po křižovatkách, ale také jsme ušetřeni tvrdé fyzické dřiny při překládání dvou a půl tisíce časopisů (půl tuny je prostě půl tuny).

Nakonec stačí do distribuce dodat vytištěné složenky a dopisy předplatitelům, poslat e-mailem tabulku (honosně jí říkáme databáze) a je to. Astropis je na cestě ke svým čtenářům, přesněji řečeno k té větší části z nich. Část nákladu putuje k Tomášovi, který zásobuje (nejen) pražská knihkupectví, a poslední část nákladu někdo (v poslední době já nebo Michael či Honza) dopraví do centrálního skladu PNS, odkud ho rozvezou k přímému prodeji na stáncích.

Pokračování příště: web, e-maily a vztahy s okolním světem.

Jak vzniká Astropis III.

Wed, 31 Aug 2011 20:00:00 +0200

Práce

Když jsem do Astropisu přišel, prakticky vůbec jsem si neuměl představit, co se v takové redakci vlastně dělá. Měl jsem naivní pocit, že tvorba časopisu spočívá hlavně v přípravě článků, vyhledávání informací a získávání obrázků.

Ne, že by se časopis bez těchhle činností obešel, ale ‒ pro někoho překvapivě ‒ netvoří ani polovičku všech důležitých věcí, které je třeba udělat. Hodně naši práci proměnil internet. Zatímco před 12 lety jsme časopis nechávali v DTP studiu osvěcovat na průhledné fólie, které jsme vozili do tiskárny za Prahou, abychom si o týden později jeli pro hotové Astropisy, dnes se tenhle řetízek smrsknul do poslání jednoho e-mailu s odkazem, kde jsou ke stažení tisková data, a jednoho telefonu, kdy a kam má tiskárna dovézt hotový náklad. Zatímco technicky nám počítače spoustu činností usnadnily, ta skutečná práce se musí odvést jinde a jinak.

Samotné práce, které musíme dotáhnout až do konce, aby vyšlo další číslo Astropisu, jsou asi tyhle:

psaní,
lámání (sazba),
grafika,
korektury jazykové i věcné,
distribuce,
správa předplatitelů,
správa webu,
komunikace a
režie.

Nebudu všechno rozebírat, spíš zkusím popsat, jak číslo vznikne.

Vlastně bych měl říct, kolik těch čísel vlastně je. Astropis vychází pravidelně čtyřikrát v roce: zimní, jarní, letní a pozdně letní číslo. K tomu přidáváme nepravidelné, páté číslo, kterému říkáme Speciál a snažíme se, aby opravdu speciální bylo. Speciál neobsahuje pravidelné rubriky, může mít jiný rozsah (někdy i formát) a většinou, ale ne vždycky, je věnovaný jednomu tématu, např. galaktické astronomii, Slunci nebo astronomickým přístrojům.

Příprava dalšího Astropisu začíná tak půl roku před tím, než opravdu vyjde. (Pokud to není Speciál, na ten se chystáme obvykle celý rok dopředu.) Články se snažíme shánět a dojednávat v průběhu celého roku, ne jen pro konkrétní číslo; občas se nám stane, že se příprava textu zdrží, takže do daného čísla to nestihneme, někdy naopak získáme aktuální zajímavý článek, se kterým jsme nepočítali. Zhruba se dá odhadnout, že máme do každého dalšího čísla jeden až dva články v rezervě. Výjimečně se stává, že jeden článek odkládáme tři čísla, protože je nadčasový a zrovna se nám nevejde nebo nehodí. Složení článků dohadujeme na redakčních radách, které se konají asi jednou měsíčně a snažíme se na nich sejít v maximálním možném počtu. To je vlastně ta režie.

Když jsou texty napsané, snažíme se je prohnat jazykovou korekturou. Tenhle krok jsme zavedli čerstvě, dřív jsme korigovali až vysázené články, ale ukázalo se, že postup „nejdřív opravovat, pak sázet“ je výhodnější.

Po korekturách se textu ujme sazeč. Někdy je to sám autor (v případě interních), jinak se k sazbě daného článku prostě někdo přihlásí. Často je to ten, kdo s autorem článek domlouval. Pokud z jakéhokoliv důvodu nestíhá, nabídne sazbu ostatním, přesněji řečeno je poprosí, aby ji někdo udělal místo něj. Pro sazbu jsou potřeba ke každému článku s výjimkou redakčních také obrázky. Ty bývají někdy trochu problém, pak je na sazeči, aby se je buď pokusil získat nějak sám, nebo se domluvil s autorem, kde a jaké obrázky vzít. Sazeč obvykle vytvoří první verzi článku, kterou pak pošle na další kolo korektur, autorských a typografických. Pokud je autor s článkem spokojen, práce na článku po zapracování korektur končí. Někdy je třeba autorovi do textu zasáhnout (např. kvůli příliš velkému nebo malému rozsahu, věcným chybám nebo ‒ tohle se stává prakticky jenom u monotematických Speciálů ‒ podobnému textu ve dvou článcích), takový zásah si pak zpravidla vyžádá více koleček dohadování s autorem.

Z pohledu autorů tady práce na časopisu končí, ale asi tušíte, že toho je potřeba udělat ještě daleko víc.

Pokračování příště: smontování čísla, výroba, distribuce a další radosti.

Jak vzniká Astropis II.

Sun, 28 Aug 2011 12:00:00 +0200

Redakce podruhé

Skutečnost, že se každý z nás přednostně věnuje jiné práci, má samozřejmě na chod redakce velký vliv. Celkem nepřekvapivě spíš negativní. Přesto se snažíme potřebnou práci zastat a také se snažíme nerezignovat na postupy, které jsou zavedené i ve velkých redakcích.

Formálně fungujeme jako občanské sdružení, jehož hlavní a jedinou činností je popularizace astronomie a astrofyziky. Členové redakce jsou také členy občanského sdružení. Možná budeme muset tuhle doposud bezproblémovou praxi brzy změnit, ale o tom až někdy příště.

Stručné představení redakce, abyste věděli, kolik nás je (u všech uvádím pouze jména, těm, kteří nás neznají by víc informací stejně neřeklo, kromě toho se dají všechny údaje dohledat v tiráži každého Astropisu):

Katka – hlavní účetní, řeší většinu správních věcí (daně, faktury, oznámení)
Lenka – provozní podpora (rozesílání časopisů, správa objednávek, databáze předplatitelů)
Martina – jazyková korektorka
Honza – redaktor, autor, nápaditý grafik, tvůrce Oblohy, sazeč
Jiří – člen / nečlen, hlavní a přepečlivý korektor, občasný autor
Martin – člen / nečlen, autor, občasný redaktor
Michal – člen / nečlen, redaktor, autor, pečlivý sazeč
Michal – autor, občasný redaktor, občasný sazeč
Michael – oficiální hlava o. s., redaktor, občasný autor
Tomáš – provozní podpora (distribuce časopisů, jednání s knihkupci)
Vašek – občasný autor, sinolog, odborník na Čínu
Vláďa – redaktor, občasný autor
Vládík – šéfredaktor, autor, rozvážná síla, sazeč
Radek – redaktor, autor, dojednavač inzerce

V seznamu chybím já, formálně Vládíkův zástupce. Podle potřeby mám na starosti to ostatní, na co nikdo zrovna nemá čas. Redaktoruju, píšu, dělám korektury, jednám s tiskárnou a distribucí, občas domlouvám inzerci, odpovídám předplatitelům na jejich stesky, sázím nebo kreslím obrázky, občas o něčem rozhodnu, když zrovna Vládík není po ruce. Postupem času jsme dospěli do stavu, kdy jsme alespoň částečně vzájemně zastupitelní, abychom byli schopni potřebné práce udělat i v době, kdy ten, kdo má věc obvykle na starosti, je zrovna na konferenci na druhé straně Zeměkoule. Pokud vám připadá, že je nás v té redakci vlastně docela dost, máte pravdu; je tomu tak hlavně právě proto, abychom byli nahraditelní.

Kromě samotné redakce se již mnoho let snažíme vybudovat kolem redakce něco jako redakční okruh, složený z odborníků, kteří by nám poskytovali potřebnou zpětnou vazbu pro posuzování článků. Nedaří se nám to tak, jak bychom chtěli, ale částečně to funguje. Díky osobním kontaktům, které máme z dob studií, se nám většinou podaří získat nějaký nezávislý posudek na většinu článků, které nám dodají externí autoři. Do peer review to má rozhodně daleko, ale to nevadí; snažíme se být hlavně popularizační časopis.

Pokračování příště: co všechno je třeba udělat, aby časopis vůbec vznikl.

Jak vzniká Astropis

Fri, 26 Aug 2011 08:00:00 +0200

Úvodem pár slov, proč tady vlastně píšu to, co píšu. Před nějakým časem jsem si uvědomil, že vznik Astropisu je pro spoustu lidí zahalen neproniknutelným tajemstvím. Někteří naši čtenáři nás znají, někteří zcela jistě ne. Ze zkušenosti vím, že velká část naší předplatitelské obce je přesvědčená, že Astropis je úplně normální časopis, který vychází v zavedeném vydavatelství, stojí za ním početná redakce a profesionální zázemí. Snad nic nemůže být dál od pravdy. Naopak naši blízcí mají často pocit, že Astropis je to, co se kutí vždycky na poslední chvíli před odevzdáním do tiskárny, panuje při tom stres a emoce, hormony pracují naplno, ale nakonec se to vždycky nějak stihne a udělá. A to také není úplně správný pohled. Proto vznikla myšlenka napsat tenhle seriál. Na opatrný dotaz, jestli o takový seriál někdo stojí, zazněly celkem jasné odpovědi, že ano. Tak tady to je.

Redakce

Aby bylo trochu jasné, o čem budu psát, musím začít tím, co se časopisu přímo netýká, ale výsledek hodně ovlivňuje. A to je složení redakce.

V normálních časopisech ‒ aspoň jak si jejich redakce představuju, nikdy jsem v žádné nepracoval ‒ je zhruba pyramidální struktura lidí: redaktoři (odborní i všeobecní), lektoři, korektoři, šéfredaktor a jeho zástupci, administrativa a pak technická část, sazeči, grafici. Šéfredaktor je jenom jeden a je to vlastně výkonný ředitel toho časopisu. Jeho zástupci pak zodpovídají za různé práce, které je třeba udělat. Redaktorů je smečka a každý se věnuje svým textům. Časopis nevisí ve vzduchoprázdnu, takže redakce má k dispozici marketingové oddělení (většinou ne jen pro sebe, ale pro celou firmu, zahrnující víc redakcí), účetní atd. atd.

U nás to takhle nefunguje.

Odbočka: Já jsem do Astropisu přišel před 12 lety, po srpnovém zatmění Slunce, za kterým jsem absolvoval se svými spolužáky ze školy expedici do Rumunska. V září nebo v říjnu jsem s jedním z těch spolužáků, Michaelem, potom psal o naší výpravě článek právě do Astropisu, o jehož existenci už jsem předtím věděl, ale nikoho z jeho okruhu jsem příliš neznal (generace otců–zakladatelů patřila k našim vzorům, v době klubání Astropisu jsem začínal na Štefánikově hvězdárně s demonstrátorováním, a to už tam právě tihle lidé byli mazáci). Na můj pozdější dotaz, jak se člověk může snadno dostat k dalším číslům Astropisu, mi Michael prostě řekl, „nejjednodušší je stát se členem redakce.“

Naše redakce žádnou strukturu nemá. Formálně sice máme šéfredaktora a jeho zástupce, ale ve skutečnosti se snažíme si všechny činnosti, úkoly a povinnosti rozdělit podle svých schopností tak, aby výsledek byl co nejlepší. Šéfredaktorem je ten nejzodpovědnější z nás, Vládík, který se věnuje dlouhodobému plánování, shání články na rok (a více) dopředu, odhaduje ekonomickou situaci a neustále brzdí všechny ostatní v rozvíjení plánů, co všechno bychom mohli otisknout, vysázet nebo přímo vydesignovat v příštích číslech. Zejména ta poslední činnost, chytání za nohy a stahování zpátky na zem, je jedna z nejdůležitějších.

Všichni členové redakce jsou totiž tím, čemu se říká dobrovolný pracovník.

Každý z nás má svoji, povětšinou normální práci. Šest z nás je profesionálními vědci (všichni jsou fyzici, ale kupodivu žádný astronom), já pracuju jako projekťák, další z kolegů má na starosti b2b sféru (pokud nevíte, co to je, pak buďte rádi) u tuzemského velkého mobilního operátora. Astropis je vlastně tím, čemu se říká koníček, i když je trochu neobvyklý.

Pokračování příště: kdo je členem redakce.

Pohled ze střechy

Mon, 13 Dec 2010 22:00:00 +0100

Opravoval jsem na Klámě střechu. Byl začátek listopadu, sobota ráno a já seděl na střeše a letlampou nahříval asfalt, abych zalepil praskliny ve střešní lepence. Foukal vítr, ale jinak bylo nádherné počasí, na sluníčku se dalo sedět jen tak v tričku.

Výletu na střechu předcházela příprava, která vlastně začala tím, že jsem musel udělat pořádek v autě. Totiž, naše auto slouží téměř permanentně jako náklaďák. Převážím(e) nábytek z Prahy do Lípy, hudební nástroje z Prčanice do Prahy nebo Brna a zpět, Astropisy z hvězdárny do skladu (tj. našeho sklepa) nebo obráceně. Tu sobotu ráno jsem vezl zrovna čerstvé Astropisy na hvězdárnu, přičemž jsem z nich vytřídil „špatné“ kousky (potrhané, ušmudlané obálky nebo špatně oříznuté jedince) a přihodil je k běžnému papírovému odpadu; kontejner na papír máme na Klámě přímo před vraty, takže jsem to tam všechno pěkně uklidil.

Nejdřív přišel ke kontejneru chlap kolem třicítky, při těle a slušně oblečený, a začal se v něm přehrabovat. Zhasnul jsem plyn a díval se, co vyloví, pamětliv, co jsem tam před hodinou sám vysypal. Chvíli se jen tak přehraboval, načež vytáhnul rok starý Reflex, což mě opravdu hodně překvapilo. Následovalo kradmé rozhlédnutí (nepodíval se ovšem nahoru, takže moje nehybná postava na střeše zůstala nespatřena) a pak vítězoslavně odkráčel prostředkem ulice. Poprvé v životě jsem viděl jít příslušníka této etnické menšiny s Reflexem pod paží.

Tím ovšem představení neskončilo. Po necelé hodině se ke kontejneru dostavila madam v důchodovém věku s RVHP taškou a také poměrně upraveným zevnějškem. Opět následovalo přehrabování v kontejneru, odkud posléze putoval zpět na denní světlo další Reflex, několik Respektů, reklamní letáky a pak několik kousků od jiných přispěvatelů, aby vytěžení završil čerstvý...

...Astropis (špatně oříznutý zmetek). Paní zaváhala, chtěla ho hodit zpátky do kontejneru, ale pak časopisem zalistovala a opatrně a pomalu ho položila do tašky. Zbytek druhého dějství byl stejný: kradmé rozhlédnutí, načechrání peří a odchod středem. Musel jsem se kousat do rtu, abych se nesmál nahlas a neprozradil se. Tehdy jsem měl jenom radost, že Astropisem dokážeme zabodovat i tam, kde bychom to sami nečekali.

S odstupem si ovšem říkám, jestli jsem ve skutečnosti neobjevil dokonalý distribuční kanál pro kvalitní četbu?

Meteor? Meteor!

Tue, 10 Nov 2009 08:25:21 +0100

Konečně jsme se dočkali!

V sobotu Meteor vysílal první část povídání o černých dírách a Astronomii pro děti. Teprv včera večer jsme ho doma slyšeli a já jsem se vůbec nepoznal. :-)

Odkaz z archivu Meteoru vede přímo na vysílání ze soboty 7. listopadu.

A protože jsme toho ve studiu natočili víc, můžete se těšit (stejně jako já) na příští pořady.

Křest (Astronomie pro děti potřetí)

Tue, 13 Oct 2009 08:25:19 +0200

Jsou to už skoro čtyři týdny, co jsme Astronomii pro děti pokřtili, ale ještě to všechno úplně neskončilo.

Nakonec se nám podařilo otisknout stopu na docela dost míst:

ČT24: 6 (J. Grygar),
ČR Leonardo: Monitor (já, přímo ze křtu; někde kolem čtvrté minuty),
Rádio Česko: Zajímavosti z kultury, vědy a techniky (taky já, o půl hodiny později),
Akademický bulletin (fotky!),
Děti na palubě,
PressWeb: Putování vesmírem pro děti.

A hlavně: poslouchejte tuhle sobotu ráno Meteor, i tam se nám podařilo dostat povídání o knížečce. A taky o vesmíru, černých dírách, světelném znečištění a noční obloze. (Povídání bylo dost, takže pravděpodobně bude rozdělené do dvou Meteorů.) A můžete se těšit na soutěžní otázky.

A jako bonus obrázek záplavy hvězdiček, kterou jsme knížečku pokřtili.

Astronomie pro děti (podruhé)

Mon, 31 Aug 2009 12:29:17 +0200

Pozvánka na zářijový křest Astronomie pro děti dostala krásnou podobu (PDF), uznejte sami, že Eva je prostě šikovná. :-)

A přijďte se 23. září v 10 hodin podívat, rádi vás uvidíme a všechny přítomné děti podarujeme knížečkou.

Keplerovo muzeum

Thu, 27 Aug 2009 09:49:36 +0200

Včera se opět podařila dobrá věc.

Ve dvoře domu v Karlově ulici č. 4 proběhla slavnostní vernisáž při příležitosti otevření Keplerova muzea. Byl jsem tam, víc ze zvědavosti než že bych musel, potkal jsem pár známých lidí a spolužáků a docela jsem se potěšil. Bylo tam totiž narváno, na nádvoří před muzeem se skoro nedalo dýchat a lidé stáli v obou průjezdech.

Promluvili ti, kteří stojí za realizací muzea, a také ti, kteří o to byli požádáni. Ač původně (pravdědpodobně) nezamýšleně, přesto se shromáždění stalo setkáním lidí, kterým není lhostejný osud vědy – v diskuzích po vernisáži byly současné problémy Akademie věd zmiňovány velmi často. Mile mě to překvapilo. (Pan primátor nepřišel.)

A jaké je muzem? Malé. A hezké. Takové roztomilé, kapesní muzeum. Uvidíte v něm několik nástěnných a několik v prostoru umístěných panelů s popisem Keplerova díla a uvedením historických souvislostí, model zubového čerpadla a několik animačních panelů, které znázorňují Keplerovy zákony a růst krystalu sněhové vločky. Za podívání muzeum rozhodně stojí – návštěvou navíc podpoříte agenturu ProVás, která zajišťuje provoz muzea a která zaměstnává tělesně i mentálně postižené lidi. Dobrá věc.

Původně jsem tohle chtěl oznámit už včera, v den zahájení provozu, ale nepovedlo se, internetoví bohové byli proti. Text jsem nepřepisoval, proto jsou časové údaje o den posunuté.

Astronomie pro děti

Wed, 19 Aug 2009 15:13:39 +0200

Dobrá věc se podařila.

Astropis Speciál 2009, kterému všichni říkáme Dětský speciál a který nese hrdý titul Astronomie pro děti, spatřil světlo světa ve čtvrtek 13. srpna. Od té doby se nám podařilo několik desítek kusů rozdat a zatím se všude líbí a sklízí obdiv a pochvaly. Pochopitelně z toho máme velkou radost.

Každá knížka by se měla pokřtít a my tenhle iniciační obřad dopřejeme i téhle. Takže: 23. září 2009 v 10 hodin dopoledne naši Astronomii pro děti pokřtí v Dětském oddělení Městské knihovny v Praze dr. Jiří Grygar. Doufám, že radost bude veliká hlavně mezi dětima.

Evo a Michaeli, díky.