intrakosmologie

Hotovo?

Jedno z pravidel novinařiny: končí-li titulek otazníkem, odpověď zní „ne“.

Dokončením každého čísla Astropisu si celá redakce oddychne (nejvíc šéfredaktor a vedoucí vydání). Ani náhodou to ale neznamená, že práce skončila.

Už několik let máme pro předplatitele také elektronický archiv Astropisů. Čísla starší než pět let pak uvolňujeme pro všechny, takže v archivu ročníků může listovat a vyhledávat kdokoli. (Od letošního roku se nám taky podařilo zprovoznit elektronické předplatné, které umožňuje čtenářům získat PDF podobu Astropisu za poněkud méně peněz, než je běžné předplatné.)

Požadavky na přípravu PDF pro archiv jsou trochu jiné než pro tiskárnu, takže je potřeba znovu nastartovat software a připravit podklady i pro elektronickou verzi časopisu. Většinou to děláme rovnou při dokončování dat pro tiskárnu, občas na to ale v ty čtyři hodiny ráno jaksi není chuť a nálada. Tahle věc totiž nespěchá ‒ s nahráním PDF souborů s novým číslem do archivu a oznámením na webu, že vyšlo nové číslo, stejně vždycky čekáme až do chvíle, kdy zkontrolujeme papírové výtisky a pošleme je distribučními kanály ke čtenářům. Ve chvíli, kdy vyvěšujeme oznámení o novém čísle na web, už je spolehlivě na cestě k nim. Pak zbývá o tom dát ještě trochu vědět do světa, což zatím (nesystematicky a trochu neuměle) řešíme přes sociální sítě, e-maily a další kanály, např. server astro.cz.

Web je pro nás velmi důležitá věc. Už jsem psal o tom, že přes internet řešíme spoustu věcí a umožňuje nám to pracovat na dálku z různých míst a v různých časech, ale důležitý je pro nás i v tom, že to je jedno z mála interaktivních míst pro naše čtenáře. Přes webové stránky si mohou objednat předplatné, zaregistrovat se na některé akce, objednat si stará čísla nebo třeba CD k 10 letům Astropisu. Jsou tam i informace o inzerci a všechny kontaktní údaje (to je naprosto samozřejmé, no ne?). O web se pochopitelně musí někdo starat; věci kolem nových vydání má většinou na starosti vedoucí vydání, průběžnou aktualizaci webu zajišťuje převážně Vládík.

Stejně důležité jsou e-maily. Možností, jak kontaktovat kohokoli z redakce, mají čtenáři nebo potenciální čtenáři několik (v tiráži časopisu i na webu jsou uvedené kontaktní informace), ale e-mail info@astropis.cz patří k těm nejpoužívanějším. Do schránky mají momentálně přístup čtyři lidé a správu a odpovídání se stará ten, kdo má zrovna čas. Občas je k neuvěření, co všechno chtějí čtenáři vědět, poradit nebo vyřešit (tahle tématika by vydala na několik článků). Obyčejně se řeší záležitosti kolem předplatného, dárkových certifikátů a nedoručených zásilek. Ze zhruba půldruhatisícového nákladu, rozesílaného poštou, se jedna až dvě desítky Astropisů „ztratí“ na poště, takže ochuzeným nešťastníkům doposíláme chybějící časopisy (samozřejmě na naše náklady). (Pokud tohle snad čte někdo z předplatitelů: kdyby se vám někdy nějaký Astropis ztratil, rozhodně se ozvěte.)

Takovou smutnou perličkou je, že na některé adresy se Astropis doručit nedá, protože se vždycky „ztratí“ cestou. Co pamatuju, už asi pětkrát jsme se museli s předplatitelem domluvit na tom, že mu časopisy posíláme do práce, k rodičům nebo k příteli do vedlejší vesnice, protože do jeho schránky je Astropis prostě nedoručitelný. Ačkoliv radíme lidem, aby si stěžovali na poště, dokázat se samozřejmě nic nedá.

Náš časopis, ačkoli se právem honosí tím, že je jediným skutečně českým a celorepublikovým časopisem o astronomii a astrofyzice, pochopitelně nevisí ve vzduchoprázdnu. Existuje celá řada popularizačních přírodovědeckých časopisů, se kterými se snažíme spolupracovat, a také existuje mnoho regionálních časopisů, které se ‒ a já už mnoho let tvrdím, že k jejich i naší škodě ‒ snaží zhruba o to samé, co my, jen v menším měřítku. Snažíme se spolupracovat s Vesmírem, dobrou spolupráci máme s již zmiňovaným serverem astro.cz, který provozuje Česká astronomická společnost (ČAS), jistou známost máme i s Československým časopisem pro fyziku (to už je ale trochu vyšší liga, alespoň co se týče odbornosti). Spolupráce s dalšími médii je nárazová, ale už docela trvalá ‒ občas se někdo z členů redakce stane hostem Meteoru Marka Janáče, Vládík se svého času poměrně často účastnil povídání v Nebeském cestopisu Petra Sobotky.

Další spolupráce (např. s Akademií věd) je opravdu příležitostná a spojená spíš s pořádáním nejrůznějších akcí, ale o tom až příště.

Pokračování příště: akce, setkání a konec.