intrakosmologie

Výroba

Nadpis by měl asi znít Práce 2, protože k výrobě se dostaneme až za chvilku. Posledně jsme skončili v místě, kde jsou články napsané, zalomené, opatřené obrázky. V ideálním případě by k tomuhle stavu mělo dojít v době uzávěrky čísla.

V praxi to bohužel nefunguje. Má to spoustu příčin a dlouhodobě je to naše největší bolest. Zatím jsme nepřišli na to, jak tohle vylepšit; pro hodně lidí z redakce nebo jejich nejbližšího okolí je právě tohle nejčastějším důvodem rozladění a nespokojenosti. Víme to a snažíme se s tím něco dělat. Mnoho článků bohužel vzniká nebo se láme až po uzávěrce, na poslední chvíli. Někdy je na vině špatná komunikace s autorem, někdy je (interní) autor prostě nezodpovědný a nechá to na poslední chvíli, jindy to z objektivních důvodů opravdu jinak nejde. Známý bonmot říká, že úsilí × zbývající čas = konstanta, tj. jak zbývající čas klesá k nule, úsilí roste k nekonečnu; v případě tvorby Astropisu to tak opravdu často je.

Před mnoha lety jsme zavedli plovoucí „funkci“ vedoucího vydání. Člověka, který je vlastně dočasným šéfem redakce, který by měl vědět úplně o všem, co se s aktuálním číslem děje. Zpočátku to moc nefungovalo, ale v poslední době jsme si to tak zautomatizovali, že už si tuhle úlohu ani nepřidělujeme. Tak nějak přirozeně to vyplyne, že se téhle role někdo ujme sám. Je to užitečná věc, ale práce je to nevděčná.

Ještě jedna nevděčná práce je spojená s dokončováním každého čísla. Ty jednotlivé zalomené články je třeba poskládat do jednoho celku. To se musí udělat jednak z technických důvodů, abychom mohli připravit podklady pro tiskárnu, ale taky proto, abychom viděli pohromadě, jak číslo vypadá. Co jsem zatím smlčel, je fakt, že používáme jakýsi společný pracovní prostor. Tím, že na každém čísle pracuje víc lidí, potřebujeme nějaké místo pro sdílení informací. Takové místo máme na neveřejném webu, kam nahráváme zalomené články, řešíme pořadí článků v časopisu a píšeme si důležité informace. K tomu samozřejmě probíhá spousta komunikace prostřednictvím e-mailů, ICQ nebo dalších kecálků, po telefonu, výjimečně se i potkáme osobně.

Když vznikne nějaký konsenzus, jak bude které číslo vypadat, musí se najít někdo, kdo to číslo opravdu poskládá do jednoho celku. V Astropisu nejsou jenom články. Je třeba vyrobit barevné stránky s obrázky (dlouhodobě nejúspěšnější a nejoblíbenější náplň časopisu), složit obsah, připravit inzeráty a obálku. Tuhle práci v poslední době často dělá Honza, protože je v tom hodně dobrý (a přirozeně se do toho nikomu dalšímu moc nechce, protože dosáhnout stejných výsledků stojí nás ostatní podstatně víc úsilí). Když se tohle všechno podaří (obvykle přitom ještě doděláváme korektury, dokončujeme inzeráty apod.), je z větší části vyhráno. Stisknutím kouzelného tlačítka ve správném softwaru se z připravených podkladů vyrobí tiskové PDF. To je třeba odeslat do tiskárny a doufat.

Kromě téhle „skutečné“ práce stojí v pozadí vzniku časopisu další spousta té „neskutečné“: komunikace s tiskárnou (objednávka tisku, předání tiskových dat, odvoz hotového vydání do distribuce), příprava distribuce k předplatitelům (složenky, dopisy), aktualizace databáze (kontrola plateb na účtu). Kromě toho je třeba v průběhu celého roku posílat Astropisy lidem, kteří si nestihnout obnovit předplatné, občas se nějaký časopis ztratí na poště (někdy i několikrát po sobě), jindy si někdo objedná některé ze starších čísel. O tohle všechno se stará Lenka, Honza a příležitostně ten, kdo má zrovna čas.

Když všechno dopadne dobře, je nové číslo Astropisu vyrobené zpravidla za týden. Dobře znamená, že v tiskových datech nejsou chyby (to už se teď skoro vůbec nestává, mj. i díky Honzově pečlivosti), že jsme tiskárně nedodali data pozdě proti objednanému termínu apod. Vytištěné a svázané Astropisy nám tiskárna odveze přímo do distribuce, což je pro nás příjemná změna proti dřívějším letům, kdy jsme si pro celý náklad museli dojet sami. Jsme tím sice ochuzeni o vtipné historky, v nichž vystupují Astropisy rozsypané po křižovatkách, ale také jsme ušetřeni tvrdé fyzické dřiny při překládání dvou a půl tisíce časopisů (půl tuny je prostě půl tuny).

Nakonec stačí do distribuce dodat vytištěné složenky a dopisy předplatitelům, poslat e-mailem tabulku (honosně jí říkáme databáze) a je to. Astropis je na cestě ke svým čtenářům, přesněji řečeno k té větší části z nich. Část nákladu putuje k Tomášovi, který zásobuje (nejen) pražská knihkupectví, a poslední část nákladu někdo (v poslední době já nebo Michael či Honza) dopraví do centrálního skladu PNS, odkud ho rozvezou k přímému prodeji na stáncích.

Pokračování příště: web, e-maily a vztahy s okolním světem.