intrakosmologie

Českou rapovou scénu nesleduju moc pozorně, vlastně ji nesleduju vůbec. Jako ostatně žádnou rapovou scénu. Ale protože muzika mě zajímá a snažím se poslouchat toho co nejvíc, často se mi do uší dostane spousta věcí od spousty lidí – Vec, J.A.R., The Inspector Cluzo.

Monkey Business loni nedlouho před smrtí Michaela Jacksona vydali dobrou desku, na níž jako host vystupuje James Cole. Už předtím jsem o tomhle člověku dost slyšel a četl a někdy v létě vyšla velmi propagovaná deska Orikoule.

Jako hlava otevřená jsem si chtěl rozšířit obzory, i rozhodl jsem se, že si tu desku poslechnu.

Povedlo se mi to natřikrát, a můžu doporučit jediné: nestahujte to, neposlouchejte to, hlavně za to neplaťte. Ač jsem dopředu nic neočekával, zklamání bylo veliké.

Všechno je to totiž jenom velké, prázdné, nafouknuté nic. Ebenovo a Kováříkovo „velké kulové“. O muzice je skoro škoda se rozepisovat, protože zatímco hiphop od opravdu dobrých raperů se dá (občas) poslouchat samostatně, tady skoro není co poslouchat. Melodie školkových dětí, obalené patřičně naduněnou rytmikou, která ale prázdnotu spíš podtrhuje než zakrývá. Žádný druhý (natož třetí) plán, žádné zvukové prostory, prostě nic. Dokonce ani „remake“ ucouraného hitu B.S.P. Země vzdálená neobsahuje jediný náznak tvůrčí invence.

A ty texty… To je snad ještě větší zoufalství. Říkanky pro začínající puberťáky, proložené několika sty sprostých slov (asi aby to vypadalo dospěle). Přednes? Hrůza! Ani stopa po emocích, o nějaké opravdovosti se vůbec nedá mluvit – což je bezpochyby i důsledek banality textů.

Všechno zlé je (asi) občas k něčemu dobré. Kdybych neabsolvoval pokus o poslech Orikoule, určitě bych se tolik nenasmál při poslechu opusu Do meeediii z nového „alba“ Kapitána Demo. O to by byla škoda se nepodělit, „tak pome refrén!“ (Maki, díky.)