intrakosmologie

Romeo, 2006

překlad Zuzana Šťastná

Middlemarch je velmi slavný anglický román. Který u nás skoro nikdo nezná, chtělo by se dodat, ale to bych si lhal do kapsy – odborníci na anglosaskou literaturu ho určitě znají.

Kdysi jsem někde četl, že je to nejcitovanější anglický román všech dob. Možná to není pravda, totéž už jsem slyšel o Alence v říši divů a Gulliverových cestách. Ale rozhodně je to knížka, kterou najdete hodně nahoře v seznamu důležitých knih, které ovlivnily vývoj literatury.

Literární vzdělání mám tedy neúplné, jak jsem na sebe právě prozradil. Ostatně, jsem „oběť přírodovědné blbosti“. I to byl jeden z důvodů, proč jsem chtěl tuhle slavnou knihu přečíst. A vůbec nelituju.

Middlemarch napsala Mary Anne Evans pod mužským pseudonymem mezi lety 1869 a 1872 a jeho děj se odehrává v poněkud neurčité době, zhruba o padesát let dřív (některé v něm zmiňované historické události se ve skutečnosti odehrály v trochu jiném časovém rozmezí a pořadí). Dílo je to na dnešní poměry velmi rozmáchlé, jak obsahem, tak objemem – aktuální české vydání má skoro sedm set stran, sazba je velmi sevřená a zrcadlo vyplňuje prakticky celou stránku.

Původně jsem chtěl napsat že text nemá žádný děj, ale tak docela to neplatí. Spíš by se dalo říct, že nemá hlavní hrdiny. Nebo ještě jinak, těch „hlavních“ hrdinů je tolik, že se stírá rozdíl mezi důležitými a méně důležitými postavami. Nejvýraznější dvojitá linka příběhu se točí kolem (nenaplněné i naplněné) lásky a manželství pěti lidí. Nechybí milostný trojúhelník, poněkud záhrobní. Za těmito prvoplánovými hereckými výstupy vytvářejí ostatní postavy scénu, která zachycuje proměny společnosti v první polovině devatenáctého století – úpadek aristokracie, postupný růst vlivu měšťanstva, stavbu železnice a s ní spojené „novoty“. Všechno zmíněné v podstatě jakoby mimochodem, mezi řečí (často doslova).

Asi největším překvapením pro mě bylo, že je to velmi dospělý román. Opravdu to není čtení pro děti, ani pro puberťáky, prostě by spoustu věcí nepochopili. Middlemarch je totiž především psychologický román. Pravda, z dnešního pohledu poplatný době vzniku (autorka dokáže v několika odstavcích popisovat rozpoložení jedné z postav během pěti minut reálného času, aby o tři stránky dál jednou větou shrnula, že se její sestra vdala, otěhotněla a porodila syna), ale přesto v mnoha ohledech velmi moderní.

To je asi to nejdůležitější, proč číst tuhle knihu. Je klasická v shakespearovském smyslu, stačí vyměnit kulisy a rázem je před námi ryze aktuální dílo. Velkou zásluhu na tom má soudobý a vynikající překlad, za který překladatelka opravdu zaslouží hlasité pochvaly. Ačkoliv to není zrovna jednoduchý román, jsem rád, že jsem se do něj pustil. Myslím, že jsem pochopil, proč se stal dílem, které na desetiletí ovlivnilo anglickou literaturu.

České vydání, myslím teď knihu jako věc, je poněkud odfláknuté. Kniha je vysázená nevhodným písmem v příliš drobné velikosti do příliš zaplněné stránky, zvolený papír byl evidentně levný, kniha neprošla typografickou korekturou a v sazbě je hodně šotků a chyb. Růžová obálka i přebal jsou příšerné, obrázek na obálce se k románu vůbec nijak nevztahuje (navíc se časově míjí skoro o sto let!). To všechno je škoda, obsah je naštěstí o dost lepší.