Čtvrtá řada
dond Pátek, 15 květen, 2009 v 1:18 dop.Život s dítětem přináší kromě příjemných chvil strávených koukáním na roztomilé xichtíky, které miminko dělá ve spaní, taky méně příjemné okamžiky.
Třeba taková pojišťovna. Zdravotní, všeobecná. Nevětraná místnost, fronta, žádné soukromí, hluk, protivná paní, která trochu změkla, když zjistila, že jdu přihlásit miminko, ale první špatný dojem vytvořený znechuceným vyštěknutím: „Co chcete?“ už nezachránila. Pojišťovna nám dala „dárkový kufřík“, už čtvrtý v pořadí (jeden jsme nedopatřením dostali dvakrát). Tenhle byl docela neužitečný, obsahoval z praktických věcí snad jenom dezinfekci na ruce.
Dárkové balíčky jsou vůbec zajimavá věc. Výrobci všeho možného se snaží ulovit budoucí uživatele, což je pochopitelné. Co mě ale v jednom kufříku dost překvapilo, byla lahev Domestosu a žiletka. Abych byl pro děťátko hezky hlaďoučký. Jestli mám nějak (po)užívat i to chlorovadlo, nevím.
Tvarohové miminko se učí objevovat svoje tělo, projevuje náznaky zvedání hlavičky a začíná zjišťovat, že ruce se dají nacpat do pusy a cucat. Většinu času stále tráví spánkem, nicméně v bdělém stavu je čím dál delší dobu. Prokazatelně roste, nejmenší oblečky už tolik neplandají a váhový přírůstek za poslední týden připadal paní doktorce těžko uvěřitelný.
Vnímání velikosti dětí je značně relativní. Než se Julie narodila, vnímal jsem půlroční děti jako docela malé. Po dvou týdnech s Julií mi oba kluci, kteří u nás teď byli na návštěvě, připadali jako obři.
Postupně se snažíme fotit podle požadavků, na nedávné stesky, že Julie je málo k vidění s tatínkem, odpovídáme nejnovější sérií. :-) (Na fotkách z koupání zapracujeme do příště.)
