intrakosmologie

Leccos jsme se naučili, za ty dva týdny. Dva týdny jsou krátká doba na bilancování, ale na shrnutí pár postřehů je to dost. :-)

Naše dítě dobře a hodně spí. Leckdo nám říká, že se to ještě změní. Možná, zatím jsme Julii museli uspávat v noci asi dvakrát a i tak se to obešlo bez velkých problémů. Názor zvířátek pověšených na hrazdičce houpacího lehátka bude možná jiný. ;-)

V „pamětní knížce“ jsme našli kolonku pro první pobrukování. To je v našem případě den nula, miminka skoro nebrečí, spíš si tak pro sebe povídá.

Naproti tomu nám včera předvedla, že taky umí hystericky řvát, když se snaží. Je s ní legrace.

Maminka (Juliina, ne moje) si stěžuje, že ji málo fotím, snad proto jsem dostal k narozeninám stativ. Použil jsem ho, abych vyzkoušel noční focení miminek (to je ta žlutá fotka). Děkuju, má milá.

K narozeninám jsem taky dostal pěkné přání od kolegyně z práce: prý všechno nejlepší a ať přidám další fotky miminka.

První pokus o procházku se nám moc nevydařil, nějak jsme neodhadli čas a Julie si skoro celou cestu stěžovala. Dneska už to bylo mnohem lepší, usnula asi po dvou metrech cesty a spala zase až domů. Kočár holkám sluší, to je to nejdůležitější.

Tady jsou ty slíbené fotky, rozkliknutím si je zvětšíte a můžete v nich listovat (šipkami vpravo dole). Dospěl jsem k závěru, že si nebudu hrát na redaktory MF Dnes a nebudu k obrázkům vytvářet debilní popisky, většina z nich nepotřebuje žádný komentář.

Napsat si na blogu, že člověk nemá hotovou postýlku, když se mu den nato narodí dítě, není nejlepší nápad. Hned po gratulacích k pěknému miminku se každý zeptá, „už máš hotovou tu postýlku?“ Hele, mám!