Ochrana přírody
dond Úterý, 07 duben, 2009 v 5:27 odp.
Předminulý víkend jsem jel za svými holkami do Děčína, na Labské pískovce. Nevzpomínám si, že bych tam vůbec kdy byl, což skoro určitě není možné, během aktivního pijonýrování, skautingu nebo trempování jsem tam někdy být musel, ale prostě si to nepamatuju. Plán byl jednoduchý – sejdeme se na Prebischtoru (Pravčické bráně) a pak spolu půjdem zpátky do hotelu, kde holky bydlely.
Cesta v sobotu dopoledne příjemná, rychlá, ve vlaku jsem si dočetl únorový Vesmír, přelouskal dvě kapitoly ze školení, v autobusu do Hřenska jsem si popovídal s autobusákem, venku bylo chladno, ale ne zima – ideální počasí na výšlap nahoru. Tam jsem za hodinu a čtvrt vyběhnul, přišel jen o čtvrt hodiny pozdě na sraz (pospíchat na domluvenou schůzku lesem a do kopce je docela zvláštní pocit), dal si v hospodě nealko pivo a s holkama jsme oblezli největší skalní útvar svého druhu v Evropě (kýčovitý rádoby-HDR obrázek nahoře).
Nadešel čas vrátit se zpět, pršelo, ale pořád se šlo příjemně. Cesta zvolna klesala podél pískovcových věží, vinula se nad roklemi a nabízela postupně různé výhledy do kraje českého i německého. Asi po třech čtvrthodinách jsme došli k široké cestě. Rozježděné. Od traktorů. U ní stála cedule, která hlásala, že pro pěší po 200 m cesta končí a vstupování do I. zóny národního parku mimo značené cesty je zakázáno.
Pro pěší. Traktory evidentně v I. zóně NP smějí všude. Ochrana přírody v praxi.