intrakosmologie

Trvalo to skoro celý den, ale koncovka byla docela rychlá. Kontrakce začaly v noci, od šesti ráno už jsem o nich ale věděl i já. V osm bylo jasné, že dneska pojedem do porodnice. V deset jsme tam byli, aby si tam Věru hodinu nechali na monitoru, a pak nás poslali pryč, že sice kontrakce po pěti minutách jsou fajn, ale pořád je tam moc málo místa.

Domů se nám nechtělo (hlavně do toho čtvrtého patra), tak jsme se jeli piknikovat. Ve tři odpoledne už byly kontrakce po třech minutách a silnější, takže jsme se vrátili do porodnice. Tam se sice pořád moc netvářili, ale v pět nás vzali na milost a řekli nám, že teda už asi jo.

Až do půl deváté se nedělo v podstatě nic zajímavého, ale pak během deseti minut a roztomilého zmatku sester a asistentek přišla na svět krásná zdravá holčička. Jmenuje se Julie, měří 48 cm a váží 2990 gramů. A tady jsou nějaké fotky (rozkliknutím zvětšíte):

V Podolí to bylo neuvěřitelně dobré, všichni na nás byli hodní, laskaví, všechno vysvětlovali, na všechno se ptali. Dokonce i já jsem dostal najíst (což jsem dost potřeboval), až na jednu výjimku mě nikdo odnikud nevyháněl a neměl jsem pocit, že jsem tam navíc nebo že překážím. Sestřičky i porodní asistentky se neustále usmívaly a i neočekávanou a rychle se měnící situaci zvládly s přehledem a klidně. Zaslouží si pochvalu i poděkování.

Tipovací soutěž naprosto jednoznačně vyhráli Míša a Borůvčák, k čemuž jim gratulujeme; ceny budou mít schované u nás.

Tváří v tvář zázraku jsem si znovu uvědomil, že podstatné věci se dějí mimo naši vůli a snahu. Díky Bohu, že jsme to všechno zvládli.