intrakosmologie

Ve čtvrtek ráno mi přišla SMS od ÚPíČí, že prý jsem nezaplatil za poskytnuté služby, a tudíž mi odstřihnou internet. Jelikož se o platby má starat banka a automatické inkaso, vůbec jsem netušil, že je něco v nepořádku.

Budiž, může se stát, říkal jsem si. Pustil jsem si (v práci) internet, naťukal příkaz k úhradě a přes opravdu-vychytané-webové-rozhraní-jehož-vývojem-musel-někdo-strávit-týdny jsem poslal poskytovateli vzkaz, že jsem zaplatil a jestli mě mohou informovat, proč se platba nestáhla automaticky. Zároveň jsem prohledal maily a zjistil, že mi před týdnem skončila ve spamu zpráva s upomínku. Bez subjectu, proto skončila ve spamu. Zato s krásným obrázkem modré chmelové palice, nebocotoje. Ehm.

Příkaz k úhradě měl splatnost ve čtvrtek, tedy nejpozději v pátek po půlnoci banka poslala bance peníze. Nečekal jsem, že by v pátek internet fungoval, ale myslel jsem si, že v sobotu už bude. Omyl. V pátek na můj dotaz přišla odpověď (Vážený pane Oldřichu...): litujeme, ale inkaso nebylo autorizováno vaší bankou. Děkuji, to tedy opravdu přesně vím, v čem byl problém a jak mu příště zabránit!

Včera – v pondělí – večer jsem volal na telefonickou podporu, abych se dozvěděl, že mám stále zablokovaný přístup. Nejdřív jsme si hráli s jedním pánem z call-centra hru budu-předstírat-že-nic-neslyším, ale nevzdal jsem to, zavolal znovu. Chápu, že slečna telefonistka zjistí jenom, že je přístup zablokovaný, ale nic s tím neudělá. (I když, chápu to? K čemu tam tedy je?) Poradila mi, abych zavolal dneska mezi osmou a sedmnáctou a chtěl někoho z billingu. Volal jsem (třikrát), nedovolal. Stále obsazeno. Nicméně v poledne mi přišel mail, že prý je to odblokované.

Až budeme řešit, kdo nás připojí na Klamovce, ÚPíČí to nebude.

V pátek jsme se byli podívat na jeden byt. Podařil se mi skvělý přebrept:

já: Víte, nám by se nejvíc hodilo, kdyby tu žádný nábytek nebyl...

pán: Já to chápu, lidi mají vlastní vkus a každý si to tu chce zařídit po svém.

já: No, my nemáme vkus, ale zato máme spoustu věcí, které si musíme odstěhovat.

No a taky jsme se dozvěděli, že zatímco my bychom za 1+1 s nějakými čtyřiceti čtvercmetry platili necelých deset, paní o patro výš, která bydlí sama v osmdesátimetrovém bytě, za něj platí tisíce dva. Ať žije regulované nájemné!

V neděli večer jsme se zastavili u našich, trochu neplánovaně. Jeli jsme domů tramvají. Na rohu jsme viděli, že jedna jede, a dali jsme se do běhu, protože už byla spousta hodin. Běžel jsem napřed, abych ji chytil a Věra s břichem se nemusela chvátit (vůbec nechápu, jak dokázala běžet). Ten hajzl (=tramvaják) jel nejvyšší možnou rychlostí, ve stanici prudce zabrzdil a okamžitě se zase rozjel, aniž by otevřel dveře. Nevidět nás nemohl, běžel jsem po druhém kolejovém pásu. Miluju tohle město a jeho fungující infrastrukturu.