intrakosmologie

Ráno se nám samozřejmě nechce moc vstávat, ale nakonec se vybatolíme ven. V bláhové naději, že se nám podaří nakoupit nějaké dárky na cestu domů a případně nějaké oblečení, když jsme v Granadě příliš neuspěli, se vydáváme směrem do nové čtvrti opačně od historického centra. Nasnídáme se v kavárně a jdeme na sever asi půl hodiny; procházíme něčím, co vypadá jako sídliště, ale žádné obdchody neobjevíme. Nakonec skončíme v nákupním centru, kde jediné, co funguje, je supermercado. Je nám asi souzené přivézt všem něco k jídlu. Nakoupíme něco na svačinu a dárky – víno, sýry, olivol. Máme s sebou jen malý batůžek a foťák, takže všechno naskládáme do několika igelitek a vláčíme to s sebou zpátky do hostelu v rukách. Tam něco ujíme z baget a jdeme znova spát. Pěkně si přes siestu odpočinem, spíme asi do čtyř a kolem páté se vybatolíme znovu do města. Zastavíme se na autobusovém nádraží ověřit, kdy nám jede ráno autobus do Madridu – od sedmi ráno jezdí každou půlhodinu, dokonce i v sobotu a v neděli. Obejdeme hradby tentokrát z východní strany, kousek jdeme i po druhém břehu řeky a obchvatem z jihu se po zastávce v menším kostele nedaleko synagogy vrátíme zpátky ke katedrále. Najíme se v hotelové restauraci, kde nám chtějí naúčtovat něco, co jsme si nedali, ale nakonec se to vysvětlí; gazpacho bylo dobré a Věřina omeleta s bramborami taky, takže si nestěžujem. Po jídle se jdeme podívat k místní pevnosti, která svou velikostí soupeří s katedrálou a působí dost impozantně a trochu trapně, jak se snaží být důležitá (což ostatně katedrála taky). Dohodneme se, že se půjdeme podívat na vyhlídku na jižním břehu řeky Tajo na noční osvětlení města. Sejdeme zpátky k řece a přes jeden z východních mostů to vezmeme oklikou. Cesta trvá asi třičtvrtě hodiny a na vyhlídku dojdeme tak akorát za soumraku, takže se dá krásně fotit, jak se město postupně halí do tmy a rozsvěcuje světla. Katedrála je osvětlená poněkud přehnaně, vypadá jako z cukrkandlu a musí do daleka svítit na náhorní plošině kolem města. Vyhlídek je několik, postupně je směrem východ-západ obejdeme všechny a do města se vrátíme po nejstarším mostě až z jihozápadní strany. Vyškrábeme se zpátky na hradby a v pátek večer město konečně začíná trochu žít, potkáváme semtam lidi. V baru si dáme panáka a zvolna se vracíme zpátky k hostelu – dosedá na nás smutek, poslední večer ve Španělsku přišel nečekaně brzy. Cestou domů se zajdeme podívat na zbytky římského cirku, který je tady obklopený normálním měststkým parkem, ve kterém si hrají děti (teď v noci jich tu tedy moc není). Trosky jsou osvětlené a dá se mezi nimi normálně chodit – to by se u nás stát nemohlo. Vracíme se do postele, moc se nám nechce; trochu nedobrovolně se osprchujeme u pítka na vodu, které buď nestříká vůbec, nebo naopak hodně a všemi směry. Užíváme poslední noc a spát jdem docela pozdě, tentokrát už bez nočního koukání na televizi.