intrakosmologie

S východem slunce vítr utichá, ale vstávat se nám moc nechce – nakonec se krchňáme až kolem jedenácté. Slunce sice prosvítá skrz kalné mraky, ale zase se zvedá vítr a fouká opravdu dost. Procházíme kolem refugia a lezeme nejkratší (a nejprudší) cestou na kopec. Poryvy větru s námi pěkně cvičí, ale Věra stoupá do kopce, jako by tam žádný nebyl; já jdu mnohem pomaleji, ale nakonec asi za hodinu a půl stojíme na vrcholu nejvyšší (kontinentální) hory Španělska. Ačkoliv jsme za cestu potkali dost lidí, nahoře jich moc není, ale taky tu není ani trochu teplo. Chvilku se ohříváme v závětří na teplých kamenech. Děláme vrcholové fotky, prohlídnem si kapličku s panenkou Marií, rozhlédneme se po kraji, vyzvedneme nedalekou kešku (letos jsme tu teprve třetí a za celou dobu existence kešky třetí češi) a hurá dolů. Cestu se nám nedaří najít, tak jdeme z kopce tak nějak rovnou za nosem a nakonec se nám podaří zhruba najít tu správnou pěšinu. Asi dvě hodiny sestupujeme k dalšmu jezírku – cesta dolů je dost náročná a k jezírku docházíme poněkud vyčerpaní. Obědváme. Je nám zima, takže se dlouho nezdržíme a vyrážíme po vrstevnici směrem na východ – jsou asi čtyři hodiny. Cesta zpočátku vypadá pěkně, ale po dvou kilometrech se nám ztratí (už se nám ji nepodaří najít). Jdeme zhruba po vrstevnici, občas se dohadujeme nad mapou, protože jsme měli křižovat jednu stezku jdoucí po spádnici, ale na tu jsme taky nenarazili. Nakonec nám cesta, kterou jsem původně podle mapy odhadoval na hodinku, trvá skoro tři; nicméně se nám podaří najít pramínek vody a (téměř vyschlé) jezírko. Kolem sedmé docházíme na pěkné místo na táboření, nad námi se tyčí štít Alcazaby a kolem protéká čisťounký potůček. Původní plán, že vylezeme na hřeben a ujdeme po něm ještě několik kilometrů, se postupně mění v rozhodnutí, že přespíme na prvním vhodném místě – a tohle je velmi vhodné. Stádo kamzíků, které jsme viděli, zvědavě přichází blíž a pozoruje, jak stavíme stan a vaříme večeři. S tmou zalézáme do spacáků, notně utrmácení a unavení. Noc je klidnější než předchozí, vítr ale pořád fouká – poučen z předchozí noci jsem důmyslněji vypnul šňury, takže už aspoň nemusím během noci lézt ven. Věra jde v noci na záchod a vrací se s tím, že je nádherně jasno.