intrakosmologie

Ráno se nám vstávat nechce, takže v infocentru jsme až ve čtvrt na devět. Zas tak moc to nevadí, protože (kromě obligátní věty we are here) se dozvídáme, že autobus do Sierra Nevady jede jednou denně ráno v devět. Což jsme nestihli. Dáváme si kafe a čaj xnídani, vracíme se domů a dohadujeme se, co dál. Při snídani nám Hanka radí, ať se jedeme vykoupat k moři. Rychlý pohled na internet nám říká, že autobus v jednu pohodlně stihnem – necháváme si poradit, kam máme jet a vyrážíme. Cestou nakupujeme benzín do vařiče a okukujeme, kde bychom mohli nakoupit jídlo do hor; málem nám kvůli tomu ujede autobus do Salobreni – na autobusáku je fronta, v níž se předbíhá, takže nám to na 13.00 vyjde tak-tak. Kupujeme si zpáteční lístek, ve spěchu zkouším variantu: napsat náš cíl a požadovaný čas odjezdu(ů) autobusu(ů) na papírek – je to bezkonkurenčně nejrychlejší, člověk si ani nemusí lámat hlavu, co to tak asi slečna za přepážkou říkala. Cestou k moři plánujeme, co nakoupíme na příštích pět dní, koukáme na fofrníky, přehrady a mosty a za hodinku nás bus vyplivne u pobřeží. Ve vzduchu je cítit voda, tak vyrážíme směrem za sluncem. Po půl hodině chůze směrem támhle to musí bejt, tam je jih jsme poněkud nejistí, protože přes tři metry vysokou cukrovou třtinu bychom moře neviděli, ani kdyby bylo dvacet metrů od nás. Nakonec se nám podaří najít cestu do nové zástavby, která stojí – přímo na břehu. Čtvrthodinovou cestu jsme nakonec šli třikrát tak dlouho, ale co, jsme tu. Koupeme se, voda je teplá, Věra si to pěkně užívá. Pak chvíli sedíme ve stínu, jdeme na pivo (číšník je neuvěřitelně sympatický a na zdejší poměry abnormálně starostlivý), znovu se koupeme a odpoledne je pomalu v čudu. Neochotně se vracíme k zastávce, autobus samozřejmě přijíždí se zpožděním, takže náš spěch a chvatné převlékání byly úplně zbytečné. Cestou zpátky dopisuju deníček, Věra klimbá. V Granadě z autobusáku jedeme do supermercada, kam přicházíme asi čtvrt hodiny před zavíračkou – ale nikdo nás nevyhazuje; vyhánět nás začínají, až když přetahujeme otvírací dobu o půl hodiny. Nakonec se nám podaří najít všechno, co potřebujem na hory i na dnešní večeři. Domů docházíme unavení od sluníčka, s plnýma rukama nákupu, ale spokojení. Do noci balíme a kupodivu to vypadá, že nám nic podstatného nechybí. Je slušné vedro a moc se nám nedaří spát.