intrakosmologie

Dopoledne se vybatolíme skoro přesně v půl dvanácté, kdy se musíme odhlásit z hostelu – jdem si dát kafe do Starbaxu a chvíli po 12. přenášíme věci do penziónu, který jsme si včera tak trochu nablind zamluvili na dnešní noc. Naštěstí je pokoj ještě hezčí než ten, ve kterém jsme spali dneska (ale zase nemá klimatizaci). Konečně po dlouhé době dostáváme jednu společnou postel (kterou hned vyzkoušíme). Jdeme se podívat, kdy má otevřeno hrad (říkáme mu Alcatraz, i když se správně jmenuje Alcazar), ale v pondělí je bohužel zavřeno. Na lavičce u fontány koukáme do mapy a pijeme, když mi na nohavici přistane ptačí hovno. V blízké kavárně zachraňujeme kalhoty, dáváme si kafe a pivo a přemýšlíme, co dál – rozhodujeme se, že projdeme městem po místní módní třídě až k místu, kde se konala výstava Expo '92 a pak projdem pravý břeh řeky Guadalquivir. Nad mapou to vypadá snadno, v realitě je to náročnější, protože je hrozné horko. Po hodině chození toho máme plné zuby a ve stínu jednoho z mnoha kostelů svačíme. Průchod kolem pavilónů Expa je poněkud deprimujcí, protože místo vypadá trochu jako město duchů. Vedro je ještě horší, kolem liduprázdné domy a ulice, jen z blízkého zábavního parku Isla Mágica je slyšet jekot lidí padajících z padací věže. Jdeme po proudu řeku k bývalému klášteru La Cartuja, kde je expozice současného umění – sice zavřená (je pondělí), ale aspoň procházíme parky a prolézáme i špatně zavřené (pravděpodobně) nepřístupné prostory. Když mě odkudsi vyhazuje vrátný se slovy no visit, vracíme se zpátky na levý břeh a jdem si prohlédnout arénu na býčí zápasy a Zlatou věž. Vracíme se zpátky do centra, kousek od katedrály si dáváme kafe a pivo a snažíme se najít náměsti Santa Cruz, kde (prý) kdysi bývala místní židovská čtvrť. Obcházíme parkem okolo Alcatrazu zpátky na hlavní třídu, po které jezdí tramvaj. Na ní objevíme restauraci, která má levné pivo – nakonec tam sedíme až skoro do půlnoci a pak už se jdeme svalit do postele.