intrakosmologie

Noc je velmi náročná, Italové odvedle přestanou řvát asi v půl druhé, aby se kolem čtvrté rozštěkali všichni psi na doslech a v pět začali kokrhat kohouti. Vstáváme v šest (!), abychom sbalili stan a o vodě a müsli tyčinkách vyrazili zase zpátky ke Skále a autobusu. Východ Slunce je moc pěkný, Skála před námi vypadá jako na dosah a teplota vzduchu je velmi příjemná – cestu od kempu k autobusu nakonec jdeme o deset minut kratší dobu než opačným směrem. Autobus jede až v devět, takže si v McDonald's dáváme kafe a čaj (nic jiného otevřené není) a pak teprv jdeme na nádraží. Oproti posledním zážitkům s autobusy jsme příjemně překvapení – bus už na nás čeká, skoro nikdo v něm není a není v něm ani příliš velká zima. Odjíždíme od Gibu a naposledy koukáme na skály, v ranním sluni se moc pěkně vyjímají jako pozadí pro spoustu lodí v zátoce. Cesta vede ještě do Tárify, nejjižnější cípu Španělska na kontinentu (vidíme bohužel jenom město a místní autobusák) a pak už vede vnitrozemím dál od pobřeží – do Cádizu jedeme nakonec skoro tři hodiny a cesta, i když vypadala příjemně, je v závěru dost ubíjející. Poslední půlhodinu popojíždíme jenom pár kilometrů na prstu vedoucím do vnitřního města. Na konečné stanici se jenjen rozkoukáme a poučeni z hledání bydlení v La Línea vyrážíme rovnou do infocentra. Cestou potkáváme dva hostely, ale oba mají vyvěšenou ceduli completo. Slečna v infocentru nám dá mapu, ale s bydlením nám moc neporadí – kempy jsou daleko mimo město a s ubytováním ve městě je to prý problematické; aspoň nám dá seznam hostelů s adresami. Vyrážíme do města a po mnoha neúspěších nakonec bereme malý kamrlík bez okna za 50 € (sice má klimatizaci, ale jinak je dost hrozný). Necháváme doma batohy a vyrážíme na procházku městem. Nejdřív nakupujem jídlo a na jižním nábřeží města obědváme, a pak od jihu podél hradeb obcházíme město. Fouká silný vítr a ve stínu je místy dokonce chladno. Po mostě spojujícím město s ostrůvky se jdeme podívat k pevnosti San Fernando, která je zavřená, takže se vracíme zase zpátky (kostlivec za vraty je fajn, ale celkové zklamání nezachrání). Slunce zakrývají mraky, takže se nám ani trochu nechce do vody – je opravdu chladno. Procházíme po pláži pod baštami kláštera (bývalého) Santa Catalina, uvnitř pak nacházíme výstavu Henri Cartier-Bressona – opět máme štěstí, dneska je vstup zadarmo. Strávíme tam skoro hodinu a pak se procházíme severní částí města. Zastavujeme se na autobusáku a bereme si kartičku s autobusy do Sevilly, dáváme si kafe a dumáme, co dál. Do muzea, které doporučuje průvodec, se mi po skvělé výstavě ani trochu nechce, tak jdeme ke katedrále. Ta už je dneska bohužel zavřená, taxi aspoň prohlížíme výstavu fotek z moře, která je na náměstí před ní. Jdem se domů teplejc oblíct, protože chceme jít večer na pláž koukat na zatmění Měsíce. Trochu se zdržíme, takže už nestíháme otevřené supermercado a kupujem si bagetu a (drahou) láhev sherry (jérezu) v malé večerce na rohu. Těsně po západu Slunce přicházíme na pláž a několik hodin do maxima zatmění trávíme tím, že Věře vysvětluju princip obou zatmění a taky, jak funguje příliv a odliv. Zatmění končí ohňostrojem a s vracející se vodou (proti maximu ustoupila ho hodně, asi o 30 metrů) se vracíme i my do naší kobky bez okna.