intrakosmologie

Kafe ve Starbaxu nám trochu krátí dvě hodiny čekání na letadlo, cestou ke gejtu prohlížíme fotky z Himálaje. Pavlík si dělá reklamu, kde může. Myslíme si, kolik nemáme času, ale po průchodu bezpečnostní kontrolou (nutí nás sundat si i boty) nás vyvolávají rozhlasem a hrozí nám vyloučením z přepravy. Aspoň nestojíme frontu v prstu a v letadle si jdeme rovnou sednout na svoje místa. Máme ta, která jsem objednal přes internet, nakonec jsme v řadě sami dva. Start i cesta hladká, většinou hnípeme, Věra občas kouká z okýnka. Půllitr vody nás stojí 2 €, holt nízkorozpočtová aerolinka. Přistání taky OK, těšili jsme se, že uvidíme svítání a moře, ale vidíme prd, je tma jako v pytli. Po vyzvednutí batohů hledáme cestu do centra Malagy. Na zastávce autobusu čteme, že místní řidiči – pro změnu – stávkují, ale v sedm by snad měl přijet nějaký bus. Při čekání nás oslovují dva Češi, jestli nechceme jet s nimi – mají v plánu zhruba tutéž cestu jako my, ale mají půjčené auto. Po chvíli přemýšlení odmítáme a jdeme na autobus. Ten naštěstí opravdu přijíždí a za 2 € nás veze do centra Malagy. Je půl osmé ráno, máme žízeň a začíná být horko. Na mapě nacházíme Tourist Office a pěšky vyrážíme k ní, jsme tam za dvacet minut a otvírá se až v deset. Jdem si sednout do parku, pijeme vodu z pítka a dojídáme zbylé pečivo z domova. Chlapík vedle nás hodinu sprchuje hadicí cestičky a dětské hřiště. V kanceláři dostáváme mapičku s hostely v okolí a větší mapku s kempy (v Malaze žádný není) a vyrážíme na obchůzku. V prvním nám chlapík říká, že za 35 € můžeme mít pokoj, ale máme se stavit za půl hodiny, teď neví, jestli bude volný. Obcházíme ostatní hostely, ale nejsme úspěšní – polovička jich neexistuje, zbytek má plno nebo se nám nelíbí. O hodinu později bereme pokoj v tom prvním. Je dost teplo a jsme oba unavení a nevyspalí, takže v půl na poledne padáme do postelí a přes poledne spíme. Po čtvrté se krchňáme ven, vybíráme peníze, dáváme si pizzu a jdeme na hrad (Acazaba). K našemu překvapení je dnes asi vstup zadarmo, tak se škrábeme nahoru – zahrady, kanálky, hradby, bazénky a keramika. Rozhodujeme se dlouho, kam dál, až náš spor řeší policajt, který nás vyhání – je 20 hodin, zavírá se. Tím pádem máme jasno, jdeme se podívat na pláž východně od centra. Po západu slunce se vracíme kolem přístavu zpátky do hostelu, kde zase usínáme a spíme až do rána.