Obecně
dond Čtvrtek, 23 prosinec, 2010 v 5:30 odp.Občas se s někým o něčem hádám. Nemyslím teď dohadování, kdo měl co udělat a neudělal nebo jestli bude lepší nakoupit v úterý anebo ve čtvrtek.
Příroda nás vybavila každého jinou myslivnou, což v kombinaci s jedinečnou kombinací zkušeností a vzpomínek vede k tomu, že si v podstatě každý z nás vytváří svůj vlastní obraz světa kolem. (Jak říká můj oblíbený Stopařův průvodce po Galaxii, každý z nás má svůj vlastní vesmír očí a uší.)
Ono je to asi dost užitečné, soupeření myšlenek nejspíš opravdu vede k výběru těch nejlepších, alespoň většinou. S diskuzemi už je to složitější. Co mi trvalo nejdéle (a pořád se to učím), je odpoutat se od osobnosti „protivníka“, nepoukazovat na jeho vlastnosti, minulost nebo vztah ke mně, ale zaměřit se jenom na to, co říká (píše). Je to skoro vždycky těžké, dokonce tím těžší, čím je mi druhá strana bližší.
Onehdy jsem se se svou čerstvě nabytou sestrou hádal o školách v Africe. Předtím jsem s Mau nesouhlasil v tom, jestli mají novináři spolupracovat s politiky. Úplně čerstvě jsem s mámou neshodl v diskuzi o migraci doktorů na Západ. Všechny tyhle debaty měly jednu společnou věc, se kterou nesouhlasím: zobecnění.
Pravděpodobně je to přirozená věc. Když vezmete nějaký dostatečně složitý problém, kterému (trochu) rozumíte, utvoříte si myšlenkový model jak to funguje (nebo jak by to mělo fungovat). Když tenhle model zobecníte na celou třídu problémů, může se stát, že vám vyjde něco, co je překvapivě docela dobře použitelné na většinu těch problémů.
Jenže já všude kolem sebe vidím, že svět takhle nefunguje. Věci se neskládají do větších celků proto, že by do sebe přirozeně zapadaly, ale proto, že je někdo donutí, aby do sebe zapadly. Je vlastně jedno, čeho se to týká, jestli politiky, zdraví, vzdělávání; všude vidím, že lidi – kteří o dané oblasti rozhodně dost vědí – špatným zobecňováním vytvářejí něco, co v důsledku nejenom, že nepomáhá tam, kde pomáhat mělo, ale velmi často to přímo škodí. (Pro příklad není třeba chodit daleko: původně jistě dobře myšlená a v zákoníku práce zakotvená ochrana mateřství vede k tomu, že vdanou mladou holku po škole skoro nikdo nechce zaměstnat, protože čeká, že během několika let otěhotní.)
(Dobrá paralela se dá najít v programování. Při řešení konkrétního problému člověk velmi často přijde na to, že zobecněním problému by se dalo získat něco, co by bylo možné použít v budoucnu k řešení trochu jiného problému. Otázka je nalezení té správné míry: přílišným zobecněním může vzniknout něco, co sice může snadno řídit atomovou elektrárnu, ale je příliš komplikované to donutit k prostému zálohování souborů na disku [což byl původní problém].)
Abych tuhle snůšku myšlenek nějak uzavřel: nevěřím na zobecnění. Jsou jednoduchá, lákavá, někdy nutná. Ale nevěřím, že jsou dobrá.
Výše zmíněná filozofická kniha říká:
Za to já nemůžu. Nemám s lidmi nic společného. Pán ví, že nejsem krutý.
Aha! Řekl jste „Pán“ – přece tedy v něco věříte!
To je můj kocour, říkám mu Pán. Snažím se být k němu laskavý. Působí mi potěšení chovat se určitým způsobem k tomu, co se mi jeví jako kocour. Děláte snad něco jiného?
Hezké svátky a všechno nejlepší v roce 2011.
