intrakosmologie

Na poslední chvíli pozvánka: pokud dnes večer nemáte nějaký program, přijďte si nás poslechnout do vinohradské restaurace U vodárny, kde budem s Rejkou od 20 hodin hrát na pozvání Lážo Plážo. Pivo tam mají a spoustu dobrých jídel. ;-)

Příští koncert se bude konat až za měsíc a vlastně to nebude tak úplně koncert – 21. dubna budeme spolu s (minimálně) dvěma dalšími hosty křtít CDčko brněnského uskupení Nevermore&Kosmonaut. Akce se koná v baru Krásný ztráty od 19 (!) hodin a spolu s námi a N&K budete mít šanci vidět a slyšet Zlomky a Sašu Kirilova (a možná ještě někoho dalšího).

P. S.: Pokud budete mít v sobotu 18. dubna odpoledne cestu kolem turnovského městského divadla, zastavte se na konkurzu Zahrady. Jako vždy všechno na kapelním webu.

Když jsem v minulém příspěvku o blondýnce zveřejnil tipovací soutěž o láhev dobrého pití a panoramatickou fotku, prakticky hned poté jsem si uvědomil, že mi zvolený způsob tipování ani trochu nevyhovuje. Ukázalo se, že výsledky zrovna takovéhoto hlasování nejdou zveřejnit a i když se mi (kupodivu velmi promptně) ozvali lidé z polldaddy.com, problémy se mi vyřešit nepodařilo. Na jednoduchou anketku je ten server jako dělaný, ale když já chci kalendář a zároveň e-mail a jméno a...

No, prostě, pochlapil jsem se, ve volných chvílích jsem postudoval, zaprogramoval a výsledek můžete vidět v pravém sloupci. Pokud i vám všechno bude fungovat tak, jak má, tak se tam jednak zobrazí tabulka s tipy těch, kteří už vybrali datum, jednak je pod ní čudlík, pod kterým se skrývá jednoduchý formulář – když v něm vyplníte své jméno, tip na datum narození naší dcery (a svůj e-mail) a odešlete ho, měla by se tabulka automaticky překreslit. Kdyby něco nefungovalo, napište mi e-mail (buď s chybou nebo rovnou s tipem).

Tipujte a vyhrajte!

P. S.: Po zveřejnění problému s vysavačem se ukázalo, že naše dcera kromě luxování nesnáší ještě taky mytí nádobí, vytírání, úklid koupelny a žehlení. ;-)

Varování: tenhle článek je technický (a hodně). Povídání o blondýnkách bude zase příště.

V souvislosti s přípravou deníčku o Španělsku jsem se zase začal trochu věnovat lámání v TeXu – konkrétně v ConTeXtu (o tom jindy). Při přípravě maker jsem hodně experimentoval, studoval a zkoušel, což mj. znamená, že jsem vytvářel spoustu souborů. Pro ty účely jsem zrevidoval některé postupy, které jsem dlouho používal pro editaci TeXových zdrojáků. Kupříkladu, narozdíl od dob, kdy jsem všechno (tj. diplomku, články a dokumentaci k tehdy několika zdrojákům) psal v PlainTeXu, už mě nebaví při vytváření každého nového dokumentu ťukat záhlaví, v němž je typicky definice velikosti stránky, písma, popis, co je to za soubor, atp.

Zapátral jsem v paměti a vzpomněl si, že jsem si kdysi podle jakéhosi návodu na webu připravil šablonu pro vytváření nových Java tříd. Pohrabal jsem se ve vimfiles a trochu oprášil experimentování s makry ViMu. Výsledek je k vidění níže – není to žádná světobornost, ale funguje to a ušetří to ruční psaní pár řádek. Původní článek o systému šablon (v článku se jim říká kostry) však doporučuji pozornosti, v něm popsaný systém je flexibilnější a může se hodit, pokud chce mít člověk šablon víc.

A jak to funguje? Do _vimrc přibyla řádka

au BufEnter *.context source ~/vimfiles/template_context.vim

která ViMu říká, že při otevření souboru s příponou .context má provést, co najde v template_context.vim. Korektní by bylo tenhle soubor načíst při události BufNewFile, ale z nějakého důvodu to na Windows nefunguje (v linuxu ano). Kód v šabloně proto obsahuje pojistku, která zjistí, jestli načítaný soubor něco obsahuje – pokud ano, šablona se nevkládá. Do prázdného souboru se načte obsah template.context, který obsahuje samotnou šablonu. Funkce pro načtení šablony poté zavolá několik regulárních výrazů, které v načteném textu vymění vzorové řetězce za aktuální hodnoty (jméno souboru, datum, příp. další) a skočí na určený řádek. Obsah template_context.vim vypadá takhle

"" 
" vkladani sablony pro ConTeXt, 11. 3. 2009 dond

" fce pro nacteni obsahu sablony
function! TEMPLATE_on_new_context_file()
  if(&modifiable==0)
    return
  endif

  " kontrola, jestli editor otevira neprazdny soubor (do nej se sablona nenacita)
  if(line2byte(line("$")+1)>1)
    return
  endif

  " nacteme sablonu
  let template=expand("~/vimfiles/templates/template.context")
  exe "0r ".template

  " odstranime posledni prazdny radek, ktery vznikl :0r
  $d

  " nahradime retezce v sablone
  call TEMPLATE_replace()

  " skocime na zacatek textu
  1
  :18
endfunction

" fce pro vlozeni aktualnich informaci
function! TEMPLATE_replace()
  exe "%s/TEMPLATE_CREATION_DATE/".strftime("%d. %m. %Y")."/ge"
  exe "%s/TEMPLATE_FILE_NAME/".expand("%:t")."/ge"
  exe "%s/TEMPLATE_USERNAME/".$USERNAME."/ge"
endfunction

" nakonec zavolame pripravenou funkci
call TEMPLATE_on_new_context_file()

a šablona template.context obsahuje

%%%
% TEMPLATE_FILE_NAME
% 
% TEMPLATE_USERNAME TEMPLATE_CREATION_DATE

\setupoutput[pdftex]
\enableregime[utf]
\mainlanguage[cz]

\usetypescript[modern][ec]
\setupbodyfont[rm,12pt]
%\setuppagenumbering[location=]

\setuppapersize[A4][A4]
\setuplayout[backspace=2cm,header=0pt,footer=0pt,width=middle,topspace=2cm,height=middle,location=middle]

\starttext

\stoptext

% TEMPLATE_FILE_NAME
% vim: set enc=utf-8 : 

Nakonec to nebylo nic těžkého, líbí se mi (esteticky) způsob zjištění (ne)prázdnosti načítaného souboru v bufferu. Mám rád svůj oblíbený editor. :-)

Naše holka nemá ráda vysavač. A přitom máme takový pěkný, nový. Ale kdo ho rád má, že? :-)

Zjistili jsme víceméně náhodou, že zapnutí vysavače v blízkosti břicha vyvolá pokus o úprk někam jinam. Vzhledem k tomu, že už moc není kam, maminka z toho obvykle není nadšená. Vypadá to, že budu muset luxovat v době, kdy holky nejsou doma. Což bude netriviální, protože situace, kdy já doma jsem a holky ne, jsou čím dál vzácnější. Blondýna by si velmi rozuměla s oběma kocoury, myslím.

A protože se blíží termín radostné události, rozhodli jsme se, že vyhlásíme tipovací soutěž: kdo nejpřesněji určí termín narození naší první dcery (s přesností na den), vyhraje láhev dobrého pití z našich zásob a jednu moji panoramatickou fotku hor ve velkém formátu. V případě, že výsledek bude nerozhodný, budou se muset vítězové o ceny podělit (jak, to necháme na nich). Můžete tipovat. Abych šel příkladem, veřejně vyhlašuji svůj tip: 1. května 2009.

Update: Ještě upřesnění – oficiální předpověď říká, že Conchita Juanita se narodí 4. května 2009. Zatím se mi nepodařilo tu tipovací věc donutit, aby výsledky veřejně zobrazovala, takže pokud to opravdu nepůjde, budu je sem postupně přidávat. A Conchita Juanita je pochopitelně pracovní název, kdyby byla kluk, jmenovala by se Rodrigo Ramiréz. ;-)

Update 2: Viz tipovací soutěž ještě jednou.

Dostal jsem kytici tulipánů, slavíme totiž výročí. Měl jsem (a pořád mám) z ní radost. Velikou.

Zima se nějak pořád nemá k tomu, aby skončila. Možná jenom stárnu. Možná jsem v sobě někdě něco přetáhnul, přepnul, utavil. Jsem bez života. Nemám žádnou energii. Tlačím před sebou spoustu práce, kterou bych rád udělal, ale nejde mi to tak rychle a dobře, jak bych chtěl. Všechno dodělávám na poslední chvíli, až když to hoří. Sice pod tlakem pracuju efektivně, ale unavuje mě to víc než by mělo.

Špatně spím, nedaří se mi odpočívat. Za poslední dva měsíce jsem všechny (tři) dny, kdy bylo hezky a svítilo Slunce, strávil v práci. Všechnu sílu, která mi zbývá, se snažím věnovat těm, které mám rád. Snad se mi aspoň tohle daří.

Děkuju za ty kytky, má milá.

Ve čtvrtek ráno mi přišla SMS od ÚPíČí, že prý jsem nezaplatil za poskytnuté služby, a tudíž mi odstřihnou internet. Jelikož se o platby má starat banka a automatické inkaso, vůbec jsem netušil, že je něco v nepořádku.

Budiž, může se stát, říkal jsem si. Pustil jsem si (v práci) internet, naťukal příkaz k úhradě a přes opravdu-vychytané-webové-rozhraní-jehož-vývojem-musel-někdo-strávit-týdny jsem poslal poskytovateli vzkaz, že jsem zaplatil a jestli mě mohou informovat, proč se platba nestáhla automaticky. Zároveň jsem prohledal maily a zjistil, že mi před týdnem skončila ve spamu zpráva s upomínku. Bez subjectu, proto skončila ve spamu. Zato s krásným obrázkem modré chmelové palice, nebocotoje. Ehm.

Příkaz k úhradě měl splatnost ve čtvrtek, tedy nejpozději v pátek po půlnoci banka poslala bance peníze. Nečekal jsem, že by v pátek internet fungoval, ale myslel jsem si, že v sobotu už bude. Omyl. V pátek na můj dotaz přišla odpověď (Vážený pane Oldřichu...): litujeme, ale inkaso nebylo autorizováno vaší bankou. Děkuji, to tedy opravdu přesně vím, v čem byl problém a jak mu příště zabránit!

Včera – v pondělí – večer jsem volal na telefonickou podporu, abych se dozvěděl, že mám stále zablokovaný přístup. Nejdřív jsme si hráli s jedním pánem z call-centra hru budu-předstírat-že-nic-neslyším, ale nevzdal jsem to, zavolal znovu. Chápu, že slečna telefonistka zjistí jenom, že je přístup zablokovaný, ale nic s tím neudělá. (I když, chápu to? K čemu tam tedy je?) Poradila mi, abych zavolal dneska mezi osmou a sedmnáctou a chtěl někoho z billingu. Volal jsem (třikrát), nedovolal. Stále obsazeno. Nicméně v poledne mi přišel mail, že prý je to odblokované.

Až budeme řešit, kdo nás připojí na Klamovce, ÚPíČí to nebude.

V pátek jsme se byli podívat na jeden byt. Podařil se mi skvělý přebrept:

já: Víte, nám by se nejvíc hodilo, kdyby tu žádný nábytek nebyl...

pán: Já to chápu, lidi mají vlastní vkus a každý si to tu chce zařídit po svém.

já: No, my nemáme vkus, ale zato máme spoustu věcí, které si musíme odstěhovat.

No a taky jsme se dozvěděli, že zatímco my bychom za 1+1 s nějakými čtyřiceti čtvercmetry platili necelých deset, paní o patro výš, která bydlí sama v osmdesátimetrovém bytě, za něj platí tisíce dva. Ať žije regulované nájemné!

V neděli večer jsme se zastavili u našich, trochu neplánovaně. Jeli jsme domů tramvají. Na rohu jsme viděli, že jedna jede, a dali jsme se do běhu, protože už byla spousta hodin. Běžel jsem napřed, abych ji chytil a Věra s břichem se nemusela chvátit (vůbec nechápu, jak dokázala běžet). Ten hajzl (=tramvaják) jel nejvyšší možnou rychlostí, ve stanici prudce zabrzdil a okamžitě se zase rozjel, aniž by otevřel dveře. Nevidět nás nemohl, běžel jsem po druhém kolejovém pásu. Miluju tohle město a jeho fungující infrastrukturu.